Pracovní právo

V předchozích dílech naší série jsme popsali, jaká rizika jsou s nekontrolovaným využíváním AI ze strany zaměstnanců spojena a jak je lze z pohledu zaměstnavatele řešit. Jednou z klíčových součástí tohoto řešení je i nastavení pravidel, jaké AI nástroje lze využívat, pro jaké úkoly a činnosti či jaká data lze jejich pomocí zpracovávat. Pravidla sepsaná na papíře jsou jedna věc, ale pro skutečné zmírnění rizik spojených s tzv. Shadow AI je nutné jejich dodržování také v praxi kontrolovat.

Algoritmy dnes nerozhodují jen o tom, jakou hudbu posloucháme, ale i o tom, kdo dostane práci, kolik za ni vydělá a zda o ni nepřijde. Nová regulace míří přímo do srdce tohoto neviditelného řízení: přináší větší transparentnost, lidský dohled i právo na vysvětlení rozhodnutí, která mohou zásadně ovlivnit životy platformových pracovníků. Zároveň ale otevírá otázku, jak vysokou cenu za férovější pravidla zaplatí samotné platformy.

Nová právní úprava výrazně rozšiřuje odpovědnost platforem i zprostředkovatelů za ochranu pracovníků, a to i mimo přímé smluvní vztahy. V praxi však může působit až nepřiměřeně přísně a jen obtížně se prosazovat.

Práce programátorů, stejně jako jiných IT specialistů, je na pracovním trhu v České republice často vykonávána nikoli v pracovněprávních vztazích, ale na základě smluv o dílo či smluv o poskytování služeb, kdy tito specialisté vystupují jako osoby samostatně výdělečně činné a za svou práci objednateli vystavují faktury. Taková práce může, ale nemusí vykazovat znaky závislé práce, a to v závislosti na nastavení podmínek takové spolupráce.

Rizik spojených s nekontrolovaným a neschváleným využíváním AI nástrojů zaměstnanců (ShadowAI) je celá řada. Jak má organizace využívání umělé inteligence řešit, aby ochránila svá práva a snížila rizika úniku dat či pokut, ale zároveň neudusila iniciativu zaměstnanců a obecně vůli a snahu pracovat efektivněji?

Dne 26. března 2026 představilo Ministerstvo práce a sociálních věcí návrh zcela nového zákona o platformové práci a o změně některých zákonů („ZOPP“), který transponuje Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platforem („PWD směrnice“). Nová právní úprava se bude týkat zejména digitálních pracovních platforem, avšak dopadne i na další zaměstnavatele, neboť mění definici závislé práce a přináší nové povinnosti v oblasti BOZP.

Platformová práce bourá zažité škatulky a nutí pracovní právo hledat nové odpovědi. I proto se toto téma dostalo do letošního programu kongresu Právní prostor, kde jej představí doc. Jakub Morávek. Ochutnávku nabízíme už teď v podobě pěti otázek a odpovědí.

Přelomový rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z konce loňského roku ve věci provozovatele služby Rohlík.cz je varováním pro firmy spolupracující s osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ).

Transparentní odměňování patří k nejdiskutovanějším pracovněprávním otázkám posledních let. I proto bude jedním z témat letošního kongresu Právní prostor, kde jej představí advokátka Marie Janšová. Co konkrétně zazní? Přinášíme malou ochutnávku.

Zaměstnanec si otevře ChatGPT, Gemini, Claude nebo jiný podobný nástroj, začne do něj vkládat pracovní zadání, dokumenty nebo interní data. Jenže zaměstnavatel o tom neví, IT oddělení na jejich používání nedohlíží a tyto nástroje dokonce nebyly zaměstnavatelem ani formálně schváleny. Přesně to je Shadow AI.[1]

Odměňování zaměstnanců v Česku bude muset být výrazně transparentnější. Zavazuje nás k tomu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou je Česká republika povinna implementovat nejpozději do června 2026.

Aktuální situace na Blízkém východě vzbuzuje řadu praktických otázek pro občany v zahraničí. Co se týče jejich opožděného návratu, neměli by se zaměstnanci obávat následků své absence na pracovišti. Zaměstnavatel by je dle zákoníku práce měl bez dalšího omluvit a nesmí je jakkoli postihnout.

Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 31/24 zamítl návrh Nejvyššího soudu na zrušení § 41 odst. 3 zákoníku práce , který zaměstnavateli umožňuje za určitých podmínek převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu. Nejvyšší soud v návrhu argumentoval, že zmíněné ustanovení naplňuje znaky nucené práce a zásadně zasahuje do práva na svobodnou volbu povolání. Ústavní soud návrh zamítl, zároveň však naznačil, jakými směry by se mohl ubírat případný budoucí ústavní přezkum.

Dne 14. 1. 2026 vyhlásil Nejvyšší soud rozsudek sp. zn. 21 Cdo 351/2024, který přináší zásadní obrat do současné praxe na poli srovnatelných podmínek dočasně přidělených zaměstnanců, ale také zaměstnanců agenturních.

Nařízení vlády č. 322/2025 Sb. změnilo od 1. 1. 2026 pravidla pro ohlašování pracovních úrazů. Systém má zaměstnavatelům ulehčit, nepočítá ale se všemi situacemi. Následující článek radí, co dělat, pokud máte jen zahraniční členy statutárních orgánů.