Rekodifikace | Adéla Šianská | 23.04.2014 Také v kategorii:
Občanské právo

Vliv nového občanského zákoníku na provádění pitev

Vliv nového občanského zákoníku na provádění pitev

Rekodifikace soukromého práva přinesla početné množství změn a s nimi souvisejících nejasností. Krom již mnohokrát propíraných a veřejnosti tak známých problematik nastala změna také v oblasti, kde to širší veřejnost možná dosud nezaregistrovala. Jedná se o nakládání s mrtvým tělem a pitvání zemřelých.

Adéla Šianská

Adéla Šianská

Právnická fakulta MU v Brně

Adéla Šianská

Právnická fakulta MU v Brně

Zatímco do konce roku 2013 byla tato problematika upravena primárně zákonem o zdravotních službách, od nového roku obsahuje občanský zákoník ust. § 113 a násl., ve kterých zakotvuje právo člověka rozhodnout, jak bude po smrti naloženo s jeho tělem.

Nejvíc problematickým ustanovením je zřejmě § 113 odst. 2 – „Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.“  V § 115 je pak stanovena nevyvratitelná domněnka, že pokud člověk za svého života neprojeví s pitvou souhlas, má se za to, že nesouhlasí. Tento souhlas se zapisuje do zvláštního rejstříku. Těžko si však lze představit, že by lékaři dávali pacientům při příjmu podepisovat svolení s pitvou a nelze ani předpokládat, že by lidé za svého života vyvíjeli aktivitu svůj souhlas do rejstříku zapsat.

Zákon o zdravotních službách rozlišuje čtyři druhy pitev – pitvu anatomickou (k výukovým účelům nebo pro účely vědy a výzkumu), pitvu patologicko-anatomickou (u osob zemřelých ve zdravotnickém zařízení smrtí z chorobných příčin; za účelem ověření léčebného postupu), zdravotní (zjištění příčiny smrti a mechanismu úmrtí u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení nebo v něm náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím, včetně sebevraždy) a pitvu soudní (při podezření na trestný čin). Pitvy patologicko-anatomické a zdravotní se dále dělí na pitvy povinné (absolutně a relativně) a nepovinné.

Problém je s výkladem výše uvedeného ustanovení § 113 odst. 2 – vedou se spory o tom, zda část potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům stojí samostatně, nebo se vztahuje ke slovu pitva. Pokud by se ke slovu pitva vztahovala, jednalo by se pouze o pitvy anatomické, tedy pitvy prováděné na vysokých školách k výukovým účelům. Druhým výkladem však můžeme dovodit, že jakoukoli pitvu lze provést jen tehdy, pokud to zákon výslovně stanovuje.

Na provádění povinných pitev se tedy nic nemění – i když zemřelý za svého života souhlas nevysloví, případně s pitvou výslovně nesouhlasí, nebere se na to zřetel. Pokud však není zákonem stanovená povinnost pitvu provést, mohou nastat problémy.

Zatímco Česká lékařská komora vyslovila přesvědčení, že inkriminovaný paragraf se vztahuje jen na pitvy anatomické, větší část odborné veřejnosti si to nemyslí a nemocnice nehodlají riskovat případný soudní spor kvůli provedené pitvě. Také důvodová zpráva k danému ustanovení vychází z toho, že se jedná o veškeré nepovinné pitvy. Později ČLK pozměnila své stanovisko a prohlásila, že v zákoně o zdravotních službách je zakotveno, že prohlížející lékař může nařídit provedení nepovinné pitvy a vzhledem k tomu, že ZZS je k NOZ nadřazený, mohou se z tohoto titulu provádět nepovinné pitvy i nadále. Ani tento názor nebyl většinově přijat, neboť fakt, že je ZZS lex specialis ještě neznamená, že můžeme NOZ úplně opominout.

Na základě výše uvedeného se má tedy za to, že od nového roku bez předchozího souhlasu lze provádět jen ty pitvy, které zákon považuje za povinné. Na pitvách soudních se nic nemění (pokud je dáno podezření na trestný čin, provádí se soudní pitva vždy), stejně u pitev anatomických zůstane vše při starém (ZZS totiž dlouhodobě zakotvuje potřebu souhlasu k těmto pitvám). Ani u zdravotních pitev by se změna projevit neměla, podle MUDr. Tomáše Vojtíška Ph.D. z Ústavu soudního lékařství v Brně jsou všechny jimi prováděné pitvy povinné.

Změna tak postihne patologicko-anatomické pitvy, což bude mít velký dopad na studenty medicíny, kteří dosud mohli sledovat práci patologa na skutečném těle. Může se tak stát, že postupem času se bude výuka realizovat pouze pomocí virtuálního zobrazení. Dalším problémem může být absence zpětné vazby lékaři, který si tak nemůže ověřit své léčebné postupy, což by v konečném důsledku mohlo mít vliv na vývoj v medicíně. NOZ navíc neumožňuje udělit dodatečný souhlas ani osobám blízkým zemřelému.

Záměrem zákonodárců bylo ukotvit právo člověka rozhodnout, jak bude s jeho tělem naloženo po smrti a formulovat tak dosud nepsanou zásadu, že ochrana osobnosti se vztahuje i na tělo mrtvého. S touto intencí souhlasím, ale podle mého názoru autoři zvolili poněkud nešťastnou formulaci, která přináší mnoho spekulací a dohadů. Řešením by mohlo být stanovení dalších přesně daných zákonných důvodů pro provedení pitev, případně místo nesouhlasu presumovat souhlas. Ostatně Ministerstvo zdravotnictví již připravuje novelu zákona o zdravotních službách, která by měla stávající situaci vyřešit.

* článek se umístil na 1. místě v soutěži Ukaž svoji kreativitu pořádané CODEXIS ACADEMIA.

občanské právo rekodifikace Pitva

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze