Ostatní | Ústavní soud | 03.04.2019 Také v kategorii:
Občanské právo
Ústavní právo

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje ve věci omluvy a finanční satisfakce za nucený transport zdravého novorozence po domácím porodu do nemocnice

Převzato z tiskové zprávy Ústavního soudu č. 37/2019

Ústavní soud

Ústavní soud

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace, podanou proti rozsudkům Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu.

V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o omluvě a finanční satisfakci pro matku (žalobkyni) a dítě (žalobce), jehož okamžitý převoz do nemocnice přikázal bez souhlasu rodičů lékař přivolaný po domácím porodu. Obecné soudy uložily stěžovatelce povinnost zaslat žalobkyni omluvný dopis a dále zaplatit žalobci i žalobkyni částku 50 000 Kč.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, vyjádření účastníků, obsah napadených rozhodnutí a dalších listinných pokladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Pokud jde o polemiku stěžovatelky se skutkovými zjištěními, a především s jejich hodnocením, Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zdůrazňuje, že není povolán k přehodnocování důkazů či výkladu podústavního práva. Ústavní soud v této souvislosti pouze zdůrazňuje, že při posuzování dané věci je rozumné poměřit otázku existence neoprávněného zásahu do soukromí postupem lékaře zdravotní záchranné služby, resp. otázku náhrady nemajetkové újmy za takový postup, s nejvýznamnějšími fakty, které v daném řízení vyšly najevo. Jde především o skutečnost, že nebylo shledáno nejen bezprostřední ohrožení dítěte na životě či zdraví, ale ani žádné jiné naléhavé důvody, pro které by dítě mělo být okamžitě i s matkou i přes její nesouhlas převezeno do porodnice. Naopak dítě bylo v době příchodu lékaře záchranné zdravotní služby zcela v pořádku, včetně jeho teploty a bylo u něj zjištěno nejvyšší možné tzv. Apgar skóre. Významná je také skutečnost, že matka neodmítala kontrolu v porodnici, ale odmítala se tam dostavit ihned a snažila se o domluvu v tom smyslu, že přijde během několika hodin, posléze do jedné hodiny.

Na straně druhé stěžovatelce se nepodařilo (a to i přesto, že věc byla posuzována třikrát před soudem prvého a druhého stupně a dvakrát Nejvyšším soudem) prokázat bezprostřední ohrožení dítěte, pro které by novorozené dítě mohlo být ihned po narození odňato matce proti její vůli, a tedy ani prokázat oprávněnost svého postupu po narození dítěte.

Za takových skutkových okolností jsou napadená rozhodnutí v souladu jak s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/14, tak s rozsudkem ESLP Hanzelkovi vůči České republice. V uvedeném nálezu Ústavní soud uvedl, že právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby v ústavněprávní rovině omezit lze za předpokladu, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví nenarozeného dítěte. Obdobně v citovaném rozsudku ESLP konstatoval, že odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození „představuje extrémně tvrdé opatření“, pro které musí být prokázána „existence obzvláště naléhavých důvodů“. Tyto podmínky, jak vyplývá z uvedených skutečností, nebyly v dané věci naplněny.

Ústavní soud konstatoval, že v posuzované věci je ústavně konformním závěrem princip, podle kterého je v případě odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození nutné prokázat existenci zvláště naléhavých důvodů pro takový postup, resp. prokázat, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví nenarozeného dítěte. Dodržení této podmínky je pak nutné zkoumat v každém jednotlivém případě.  Závěr vyslovený Ústavním soudem není tedy možné paušálně vykládat tak, jak se zjevně domnívá stěžovatelka, tj. že pro lékaře je vhodnější v případě ohrožení života a zdraví dítěte nezasahovat, aby se lékař nebo jeho zaměstnavatel vyhnul odpovědnosti za případný neoprávněný zásah. Takový výklad nelze v žádném případě akceptovat a předmětná kauza, probíhající již od roku 2010, svědčí právě o náročnosti posuzování daných otázek a o nutnosti individuálního přístupu.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

rodinné právo zdravotnické právo

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotil 1 čtenář

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články