Náhrada za územní rezervu

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4304/2015, nezakládá samotné vymezení územní rezervy podle § 36 odst. 1 stavebního zákona vlastníkům dotčených pozemků nárok na náhradu za omezení jejich vlastnického práva.

Mgr. Martin Eliášek

právník-analytik oddělení právních systémů ATLAS consulting spol. s r.o.

Mgr. Martin Eliášek

právník-analytik oddělení právních systémů ATLAS consulting spol. s r.o.

Vymezení územní rezervy nepředstavuje stavební uzávěru, byť se jí v některých ohledech může podobat. V území je totiž i nadále možno činit změny, ovšem s výjimkou těch, které by byly v rozporu se zamýšleným (prověřovaným) budoucím využitím území. Územní rezerva do práv vlastníků dotčených nemovitostí zasahuje navíc pouze dočasně – po nezbytně nutnou dobu na prověření možnosti využití území pro stanovený záměr (než bude připravena podrobnější dokumentace), a zamýšlený záměr nemusí nakonec být vůbec realizován.

Ne každé omezení vlastnického práva je automaticky kvalifikováno jako nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny. Rozhodující je intenzita a délka trvání. V případě územní rezervy tak zásadně nárok na náhradu za omezení vlastnického práva nevzniká.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

územní plán

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze