Zájmy dotčených osob při poskytování informací

Nejvyšší správní soud rozsudkem 1 As 189/2014 zkomplikoval život všem subjektům, které jsou povinny poskytovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále též informační zákon).

Mgr. Martin Eliášek

právník-analytik oddělení právních systémů ATLAS consulting spol. s r.o.

Mgr. Martin Eliášek

právník-analytik oddělení právních systémů ATLAS consulting spol. s r.o.

V dané věci byla na žádost společnosti RegioJet poskytnuta smlouva mezi ministerstvem dopravy a společností České dráhy, přičemž společnost ČD žádala, aby byla o skutečnosti, že budou takovéto informace poskytovány, předem informována, aby mohla případně učinit právní kroky k ochraně svých práv. Podstatou řízení před Nejvyšším správním soudem byla otázka, zda lze žádosti společnosti ČD nějakým způsobem vyhovět, resp. zda mají osoby, které by mohly být dotčeny poskytnutím informace právo na určitou formu účasti při poskytování těchto informací.

Ministerstvo odmítlo žádost společnosti ČD s odůvodněním, že informační zákon dostatečně chrání práva třetích osob taxativně stanovenými důvody pro odmítnutí žádosti a v případě porušení těchto pravidel (např. při vyzrazení obchodního tajemství) se lze domáhat náhrady škody. Cílem informačního zákona je umožnit veřejnosti dosáhnout rychlým a neformálním postupem získání žádaných informací a připuštění účastenství v řízení by vedlo k prodlužování a komplikaci procesu poskytování informací.

Nejvyšší správní soud však uvedl, že ačkoliv skutečně nelze dotyčné společnosti přiznat postavení účastníka, i pro poskytování informací stále platí obecné zásady činnosti správních orgánů. Ty představuje např. § 4 odst. 3 a 4 správního řádu, podle kterých správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv (neohrozí-li to účel úkonu), a umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Z uvedeného dle soudu vyplývá povinnost povinného subjektu informovat bez zbytečného prodlení všechny osoby, jichž se mohou dotknout informace, které hodlá poskytnout, a dát jim možnost se k tomu vyjádřit.

To konkrétně znamená, že při každém poskytování informací by měl povinný subjekt nejprve ověřit, zda neexistují osoby, jež by mohly být poskytnutím informace dotčeny na svých právech (zejm. informace týkající se projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby, osobních údajů nebo obchodního tajemství), následně tyto osoby s dostatečným předstihem uvědomit a umožnit jim v přiměřené době se k věci vyjádřit. Přitom však platí, že úřad není při své úvaze, zda informaci poskytne, tímto vyjádřením vázán. Nicméně, dle Nejvyššího správního soudu nelze zájem na bezodkladném sdělení požadovaných informací nadřadit nad zájmy dotčených osob a zbavit je procesních práv, která jim v řízení o žádosti přísluší. Řízení o poskytování některých informací se tak poněkud zkomplikují.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

právo na informace svobodný přístup k informacím obchodní tajemství osobní údaje

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články