O jedné systémové chybě exekučního řádu Zdroj: Redakce

O jedné systémové chybě exekučního řádu

Již téměř dvacet let probíhá diskuze, jak učinit exekuci podle exekučního řádu spravedlivější a férovější. Jde přitom o úkol téměř neřešitelný, neboť se snaží skloubit dva zcela protichůdné principy, na nichž je exekuční řád založen. Na jedné straně se od soudních exekutorů očekává, že budou podnikateli, kteří v rámci soutěžního prostředí budou maximalizovat svůj zisk, na druhé straně se vyžaduje, aby soudní exekutoři jim svěřenou soudní moc vykonávali nezávisle, spravedlivě a striktně v mezích zákona.

Diskuze k článku 1 komentářů

  • Pro účast v diskuzi se musíte přihlásit/zaregistrovat do systému
Jan Krejsta | 23.01.2019 10:09
Není důvod měřit dvojím metrem

Soudní exekutor je při rozhodování v exekučním řízení v postavení zcela ekvivalentním postavení soudce (§ 28, § 52 odst. 2 a § 55b odst. 1 exekučního řádu). V duchu myšlenkového schématu článku se dá rovněž říci, že soudních rozhodnutí zrušených či změněných na základě opravných prostředků je nepočítaně. Je pak zcela logické ptát se, proč nezvýšit efektivitu soudního rozhodování tím, že by soudce nesl ze svého platu náklady účastníků řízení vzniklých v řízení o opravném prostředku? Je to samozřejmě nesmysl. Nesmysl proto, že by se soudci zdráhali rozhodovat ve věcech, ve kterých by výklad právní úpravy nebyl zcela průzračný. Právních norem, jejichž výklad je zcela průzračný však v českém právním systému asi mnoho nenajdeme. A to tím spíš, že způsoby výkladu právní úpravy, ke kterým dospějí soudy vyšších instancí, občas způsobí překvapení i v širší právnické veřejnosti. Exekuční řád a vyhl. č. 330/2001 Sb. rozhodně nepatří do oblasti norem s průzračným, zcela nepochybným výkladem. Stejně, jak nelze rozumně činit majetkově odpovědným za právní výklad soudce, nelze takto sankcionovat ani soudní exekutory. Neměli bychom měřit dvojím metrem.

Nejoblíbenější články