Právní poradna logo

Rizikové faktory a kategorizace prací

Datum:03. 06. 2021 v 18:20
Poslední aktivita:03. 06. 2021 v 18:21
Zhlédnuto:2382x
0

Časté dotazy našich uživatelů:

Je mi známo, že vyhláška č. 432/2003 Sb. ukládá, že se musí práce kategorizovat a že pokud riziko pro lidský organismus nedosahuje požadavků kategorie 2 a výše, uvádí se kategorie 1, což jsou všechny faktory kolem nás. Jakým způsobem máme např. charakterizovat výčet chemických látek, se kterými je možno přijít do styku, když je to např. od výparů z běžného čištění podlahy při práci uklízeček?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen
Předplacená odpověď
0

Povinnost sdělit zaměstnanci, do které kategorie je jeho práce zařazena nevyplývá pouze z vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ale vyplývá přímo ze zákoníku práce (dále jen "ZP") - z ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) ZP. Toto ustanovení bylo vloženo již do starého ZP tzv. harmonizační novelou (zákonem č. 155/2000 Sb.), protože má bezprostřední vazbu na prevenci rizik, která je základní povinností zaměstnavatele v oblasti rizik. Podle § 103 ZP je zásadní a prvořadou povinností zaměstnavatele nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Tento princip spolu s ostatními opatřeními v oblasti BOZP má - stejně jako u prevence rizik - jediný cíl, ochranu před pracovními úrazy a nemocemi z povolání a ochranu zdraví zaměstnanců v nejširším slova smyslu, jak je chápe i naše Ústava a Listina základních práv a svobod, když stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví. Povinnost informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena, vyplývá pro zaměstnavatele nejen ze ZP, ale i ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Práce se podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví - jak správně uvádíte - zařazují do čtyř kategorií.

Obecně platí, že do první kategorie se zařazují práce vykonávané za podmínek, při nichž podle současné úrovně poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance. Do druhé kategorie se zařazují práce, při nichž ukazatele faktorů, jimž jsou zaměstnanci vystaveni, nepřekračují sice hygienické limity, ale kde nelze vyloučit, že při této míře expozice se neprojeví u vnímavých jedinců nepříznivé účinky na zdraví. Do třetí kategorie se zařazují práce, při nichž není expozice zaměstnanců faktorům spolehlivě snížena technickými opatřeními na úroveň stanovenou hygienickými limity a pro zajištění ochrany zdraví zaměstnanců je proto nezbytné používat osobní ochranné prostředky, organizační a jiná opatření. Do čtvrté kategorie se zařazují práce a pracovní procesy spojené s vysokým rizikem ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných použitelných ochranných opatření. Kritéria kategorizace prací rovněž jako seznam příkladových prací, jejichž povaha neumožňuje zařazení do kategorií, jsou uvedena v přílohách vyhlášky.

Již před lety orgány ochrany veřejného zdraví přehodnotily zkušenosti z průběhu prací při zařazování prací do kategorií a v rámci novely zákona o ochraně veřejného zdraví navrhly změnit i přístup zákona ke kategorii druhé. Od té doby se pak i zařazení prací do druhé kategorie, kde nejsou překračovány hygienické limity, ponechává na zaměstnavateli a jeho odpovědnosti s tím, že pokud by orgán ochrany veřejného zdraví zjistil, že práce není správně zařazena, může rozhodnout o změně kategorizace.

V praxi se při zařazování zaměstnanců do kategorií musí vyjít z vyhlášky č. 432/2003 Sb., neboť zde jsou vyjmenovány rizikové faktory a u každého je stanoveno, při jaké hodnotě hygienického limitu se daná práce zařazuje do kategorie druhé, třetí či čtvrté. Poté je třeba si pomoci nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (které nahradilo nařízení vlády č. 178/2001 Sb., a na které vyhláška č. 432/2003 Sb. odkazuje) a zde zjistit onen hygienický limit, např. pro konkrétní chemickou látku (PEL a NPK-P) či prach.

V dotazu zmiňujete zařazení uklízečky do kategorie. Při posouzení toho, zda dotyčná zaměstnankyně přichází do styku s chemickými látkami (např. čisticími prostředky) je třeba vzít v úvahu všechny podmínky, za kterých pracuje, tedy provést důslednou prevenci rizik. Pokud se týká rizika chemických faktorů je třeba vzít v úvahu, zda dotyčná pracuje/nepracuje v OOPP, zejména v rukavicích. U uklízečky mohou existovat i další rizika, např. u uklízeček, které myjí vysoká okna (vyšší než 1,5 m od podlahy), tam se jedná i o riziko práce ve výškách atd. To vše vyžaduje důsledné vyhodnocení všech rizik, s kterými dotyčný zaměstnanec přichází do styku.

Pro zobrazení odpovědi se přihlašte
Komentovat mohou pouze uživatelé s aktivním předplatným

Odpovědět na dotaz

Pro přidání odpovědi musíte být přihlášen/a.