Je třeba vycházet z toho, že jednou z povinností zaměstnance je dle ustanovení § 106 odst. 4 písm. i) zákoníku práce povinnost podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Zmíněný právní předpis vyžaduje, aby pokyn k provedení zkoušky nebo vyšetření dal výhradně vedoucí zaměstnanec, který je zaměstnavatelem za tímto účelem písemně určen (nejlépe v nějakém vnitřním předpisu buď jmenovitě, nebo uvedením pozice). Neznamená to, že musí orientační vyšetření současně i provést (manipulovat s technicky způsobilým a k tomu určeným zařízením). Ale jen odmítnutí dechové zkoušky provedené z podnětu oprávněného vedoucího zaměstnance by bylo možné posoudit jako porušení "pracovní kázně". Kdyby k takovému vyšetření vyzvala zaměstnance osoba, která není vedoucím zaměstnancem k tomu písemně určeným zaměstnavatelem, resp. tak nečinila alespoň na základě pokynu takového oprávněného zaměstnance, nelze jednání zaměstnance považovat za porušení jeho povinnosti.

Pokud se zaměstnanec odmítne podrobit na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance vyšetření na přítomnost alkoholu v těle, neznamená to automaticky, že na něho lze bez dalšího nahlížet jako na osobu, která je pod jeho vlivem (což může být jinak pro zaměstnavatele významným parametrem pro hodnocení intenzity porušení "pracovní kázně"). Jak upozorňuje stanovisko AKV - Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů, právní úprava se s účinností od 31. 5. 2017 změnila.

Dle ustanovení § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, účinného do 30. 5. 2017, platilo, že odmítne-li osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, orientační vyšetření prováděné mj. zaměstnavatelem nebo odborné lékařské vyšetření prováděné poskytovatelem zdravotních služeb, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky (tzv. presumpce požití).

S účinností od 31. 5. 2017 byla výše popsaná právní úprava nahrazena zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. Z jeho ustanovení § 20 odst. 2 a 3 vyplývá, že pokud tzv. povinná osoba (mj. osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek) odmítne orientační vyšetření nebo takové vyšetření nelze provést nebo úspěšně dokončit, provede se odborné lékařské vyšetření. Teprve pokud tato osoba odmítne rovněž odborné lékařské vyšetření, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Spočívá-li orientační vyšetření na ovlivnění alkoholem v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem, zákon určuje, že se odborné lékařské vyšetření neprovede.

Jestliže proto zaměstnanec jako povinná osoba podle výše uvedeného zákona odmítne orientační vyšetření na přítomnost alkoholu v těle, poruší tím sice "pracovní kázeň", ale nelze na něho ještě nahlížet jako na osobu, která je pod vlivem alkoholu. Takový závěr lze učinit pouze za předpokladu, že zaměstnanec odmítne též odborné lékařské vyšetření, ke kterému ho zaměstnavatel vyzval.