Komunikace prostřednictvím e-mailu je považována za nezabezpečený přenos dat, takže by nemělo docházet bez dalšího k zasílání osobních údajů tímto způsobem. To ale neznamená, že by se všechny osobní údaje měly zasílat poštou.

Pro komunikaci se státní správou lze doporučit využívání datových schránek, které jsou dostatečně zabezpečeny a orgány veřejné moci jsou povinny je při komunikaci používat.

Taktéž je možné postupovat i v případě soukromoprávních vztahů, ale ne všechny právnické osoby mají povolenu službu soukromých zpráv a většina fyzických osob ani datovou schránku mít nemusí. V takovém případě by měla být přijata vhodná bezpečnostní opatření, jako např. pseudonymizace, kdy je možné subjekty údajů v určitém souboru označit jedinečným číslem nebo kódem a identifikační údaje subjektu údajů jsou uchovávány bezpečně v interním systému odesílatele a adresáta.

Dalším způsobem je zasílání osobních údajů v souboru, který bude zaheslován (zašifrován). V tomto případě je však zapotřebí zvolit vhodný způsob předání hesla (např. zaslání e-mailu s šifrovaným souborem a následné zaslání hesla opět e-mailem není ta správná cesta) nebo využít nových programů, které přenos osobních údajů usnadňují (odesílatel odešle e-mail se šifrovaným souborem, adresát automaticky obdrží e-mail, který obsahuje link na stránky, kde zadá jím zvolené heslo; po jeho zadání dostane odeslaný e-mail, kam opět zadá toto heslo).

Je otázkou, jak bude posuzován současný postup řady firem, které si ve smlouvách nebo všeobecných obchodních podmínkách získávají souhlas klienta s e-mailovou komunikací, ale předpokládám, že v řadě případů takový souhlas bude neplatný, zvlášť pokud je koncipován jako podmínka uzavření smluvního vztahu.