Rozhovor: Tomáš Sokol - Emoce a hodnocení toho, jak by mě pak mohla veřejnost vnímat, mi připadají slabomyslné

Advokát JUDr. Tomáš Sokol, který u nás bezpochyby evokuje spojení s trestním právem, promluvil i o zkušenosti se zastupováním státu před Nejvyšším správním soudem, mediálně masírované veřejnosti, trestní odpovědnosti právnických osob, morálce a inovativním přístupu v advokacii, který až na výjimky odmítá. Mimo jiné také v dubnu vystoupí na dalším ročníku odborného kongresu Právní prostor 2017 na téma "Trestní odpovědnost za pochybení při správě cizího majetku v důsledku důvěry ve správnost odborné expertizy".

Foto: Fotolia

Jste spojován s mediálně významnými kauzami z oblasti trestního práva, mimo jiné například s Radovanem Krejčířem, Markem Dalíkem a dalšími. Byly pro Vás výzvou?

Problém je v tom, že slovo výzva nemám rád. Přijde klient a chce obhajobu. Když někdo přijde do krámu, kde prodávají auto, prodají mu auto. Když chce někdo Rolls Royce, je to samozřejmě jiná služba, než když si chce koupit staré auto, co tam stojí už dvacet let. Když přicházejí podobní lidé - a to není otázka toho, zda jsou mediálně známí - tak jsou ty kauzy složitější, je s tím víc práce. Ale slovo výzva bych nepoužil.

Nemyslíte si, že v tomto případě to pro Vás byla tzv. negativní reklama? Veřejnost má tendenci odsuzovat ty, kteří stojí na „špatné straně“.

Pro mě je to prostě jen klient, je to trestní řízení, je to moje práce, všechno ostatní, tedy emoce a hodnocení toho, jak by mě pak mohla veřejnost vnímat, mi připadají slabomyslné. Jsem tu od toho, abych hájil člověka, který je v situaci, kdy obhájce potřebuje. Nemůžu si korigovat svůj život kvůli tomu, že lidé jsou hloupí a vnímají to jinak.

Zastupoval jste vládu České republiky, resp. Českou republiku, ve věci návrhu na rozpuštění Dělnické strany. Znamenalo to pro Vás něco? Necítil jste automaticky větší odpovědnost?

Na rozdíl od těch kauz, o kterých jste hovořila, a které jsou rutinní a třeba jen časově náročné, ale jinak jde vesměs o to samé jen v nějakým obměnách, tak zastupovat stát ve věci návrhu na rozpuštění politické strany, je to, co se v tomhle státě asi jen málokomu podařilo. Dokonce si myslím, že jsem jediný, a tím pádem to bylo výjimečně náročné, protože neexistovala žádná judikatura - s výjimkou pár rozhodnutí, kdy se činnost politických stran nezastavila, takže v podstatě a contrario. Po právní stránce to byla unikátní práce. Jinak samozřejmě i to, že člověk zastupuje stát, je trochu zvláštní.

V životě jste si našel čas i na politiku. V době federace jste působil ve funkci ministra vnitra a angažoval jste se i v následujících letech. Politiky jste zanechal koncem 90. let.

Já bych řekl, že ona zanechala mě, voliči mě prostě nezvolili, za což jim do dneška srdečně děkuju. Nic lepšího pro mě nemohli udělat.

Takže návrat neplánujete?

Ježíšmarjá, ani náhodou ne.

Jak vidíte dnešní mladou generaci právníků? Liší se něčím od té předchozí? Postrádáte u nich něco?

Bledě jim závidím. Nic u nich nepostrádám a nic od nich nečekám, ode mě taky nikdo nic nečekal, prostě jsem přišel a bylo na mě, abych se nějak etabloval. Neumím se na to podívat takhle generačně. Mám pocit, že jsou vesměs stejní, jako jsme byli my v jejich věku.

Trestní právo samo o sobě není pro mnohé právníky po finančí stránce tak lukrativním oborem. Je tomu opravdu tak?

Ono skutečně není tak lukrativní, Nedá se proto dělat výhradně jen to. My jsme sice viditelní v oblasti trestního práva, ale asi 70 - 80 procent naší agendy je klasická obchodněprávní agenda. To je to hlavní. Kdybychom čekali na to, než někomu zahájí trestí stíhání, tak bychom z toho nebyli až tak živi. A to i přes to, že si můžeme účtovat poměrně slušné ceny.

Nutno však říct, že stát se o nás stará, jelikož vymýšlí takové věci jako je například trestní odpovědnosti právnických osob. To je samozřejmě půda, která dožene i naprosto zbožné ovečky k tomu, aby se trestním právem zabývaly. Teď už nejde jenom o to, jestli někdo někde něco ukradne, ale jde o to, abych udělal všechny opatření proti tomu, aby nějaký zaměstnanec někde něco neprovedl. To znamená, že i naprosto seriózní firmy se náhle musí zabývat trestním právem. To opravdu musím smeknout klobouk směrem ke sněmovní ulici.

Co tedy vůbec na trestní odpovědnost právnických osob, kterou jsme zavedli téměř jako poslední země, říkáte?

Poslední ze všech, úplně brutálně k tomu donucení. To je stejné, jako když teď všichni vyvádějí kvůli EET. Některé věci musely přijít. A jestliže anglosaské země mají trestní odpovědnost právnických osob takříkajíc standardně a jestliže se to šířilo Evropou, muselo to dojít i sem, je to jako morová pandemie. Já jsem s tím smířený. Samozřejmě bychom mohli diskutovat, jestli bylo moudré to dávat do oblasti trestního práva a jestli je moudré posilovat trestní odpovědnost, to se uvidí časem. Vnímám to ale jako daň z přesvědčení, že to trestní právo tady může něco vyřešit. Ona paradoxně dokonce možná ta kritizovaná možnost obchodních společností vyvinit se, pokud přijmou a učiní veškerá opatření, která lze spravedlivě požadovat – to minimálně vede řadu společností k tomu, že se začínají zabývat svými vnitřními mechanismy. Z tohoto hlediska to může mít nějaký pozitivní profylaktický účinek.

V poslední době se hodně hovoří o vztahu práva a morálky. Jak tento vztah vidíte Vy, napříč obory?

Všichni známe teorii práva, kde se říká, že právo je minimum morálky. To je klasická učebnicová definice. Já s tím souhlasím, morálka může mít nejrůznější podoby. Jiná je morálka toho, kdo je přesvědčen, že manželská nevěra je jedním z deseti hříchů, a jiná toho, kdo tvrdí opak. Různých názorů je spousta. Pak jsou věci, které se opravdu nemají a ty se dají do zákona.

Já jsem tedy na ty pokusy rozšiřovat zákon o morálku velmi opatrný. Je jasné, že je spousta věcí, které člověk neudělá, i když nejsou trestné. Když se studenty začínám kurz hospodářské kriminality, říkám jim, že by se měli zamyslet nad tím, k čemu takový zákon je. Představte si, že teď by zblbnuli novelizaci trestního zákoníku a vypadla jim vražda. Šli byste a zabili byste někoho? To byste asi neudělali. Ale blbý by bylo, kdyby vypadl trestný čin zkrácení daně. To by se začaly dít věci. Některé věci máme zakódované a trestní zákoník je pouze potvrzuje. Některé věci zakódované nemáme, trestní zákoník nás proto drží na oprati.

Pak jsou další předpisy, které principiálně nemohou morálku suplovat. Je morální, aby syn svým rodičům nevrátil půjčku, kterou mu poskytli? Asi není. Ale pokud neunesou důkazní břemeno, mají smůlu. Tady se právo s morálkou musí nutně rozejít. Právo nám tedy v některých případech pouze říká, jak by bylo dobré, abychom se chovali. Pokud se budeme chovat jinak, můžou z toho být potíže, ale také nemusí.

Jakmile se někde vyskytnou lidé s takovým tím názorem, že právo je sice jedna věc, ale morálka musí zvítězit, tak ti už jsou nebezpeční. Před nimi už prchám. Ale samotná diskuze o vyváženosti morálky a práva je samozřejmě logická.

Studenty tedy vedete takovou tou střední cestou?

Já především říkám, že zákony se musí dodržovat. Můžeme se pokusit je změnit cestou lobbování poslanců, státní převratem, dokonce volby jsou prý k tomu účelu určeny. Ale v každém případě dokud nejsou zákony změněny, musíme je respektovat tak, jak jsou. O čem jsem hovořil, je spíše hlouběji se zamýšlet nad tím, jak to vlastně funguje.

Člověk začne zamýšlet nad tím, k čemu je sankce – když má někdo vyhlídku, že dostane 15 let za to, že vezme někoho sekerou do hlavy, tak jestli teda devět z deseti lidí sekeru odloží a teprve ten desátý někoho praští. To je potom otázka zpětné vazby, jak zákony a sankce působí. Já to říkám jako úvahu a secundo, protože a primo platí to, že zákony se dodržují.

Vaše kancelář je poměrně aktivní na sociálních sítích. Jaký vztah máte k online marketingu v advokacii?

Samozřejmě uvažujeme o všech možných formách online marketingu, protože to není jenom facebooková prezentace. Hodně se teď globálně diskutuje například o tom, jakým způsobem definitivně upravit oblast poskytování právních služeb elektronickou formou, to znamená na dálku. Není to jednoduchá záležitost. O to samozřejmě jevíme zájem a pokoušíme se být v této oblasti aktivní.

V poslední době se mluví i o inovativních právnících a jejich inovativních přístupech. Aplikujete tento pojem v praxi vy? Myslíte si, že prostor k inovativnosti v advokacii je?

Vnímáme to, samozřejmě o tom víme, ale nejsem si úplně jistý, jestli je to tak významné téma, jak se o něm hovoří. Advokacie v té úplně klasické podobě bude nepochybně přetrvávat, ale pokud někdo bude chtít růst nebo posilovat svoji pozici, bude muset uvažovat o tom, jakou další službu přidá, jak to bude inovovat, to nepochybně ano.

Na druhou stranu si myslím, že advokátní kanceláře by měly být spíše konzervativní a nepouštět se do nějakých divokých pokusů. To vyplývá z toho, že právník má být opatrný, vždy počítat s tím, že to nemusí dopadnout dobře, mít tedy jistotu, že neudělá nějakou velkou chybu.

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články