Vysokorychlostní vážení v kontextu současné judikatury správních soudů Zdroj: Fotolia

Vysokorychlostní vážení v kontextu současné judikatury správních soudů

S účinností od 1. 1. 2010 byl zákon o pozemních komunikacích[1] novelizován[2] tak, že nově bylo umožněno vyjma nízkorychlostního kontrolního vážení vozidel také vážení vysokorychlostní. Vozidla tak nemusí být odkláněna z provozu a zdržována zdlouhavým nízkorychlostním vážením, ale mohou být zvážena v rámci běžného provozu prostým průjezdem přes váhu umístěnou na pozemní komunikaci.[3]

Mgr. Jan Šlesinger

asistent soudce Krajského soudu v Brně

Mgr. Jan Šlesinger

asistent soudce Krajského soudu v Brně

V případě překročení hmotnostních limitů může být na základě údajů zjištěných vysokorychlostní váhou uložena pokuta přepravci či řidiči vozidla[4] bez nutnosti ověřovat výsledky měření (vážení) na nízkorychlostní váze.

Jakkoli je jistě chvályhodná snaha omezit nadměrné poškozování pozemních komunikací přetíženými vozidly, nelze přehlédnout, že vysokorychlostní zjišťování hmotnosti vozidel klade zvýšené nároky na přesnost a podmínky vážení. Přepravce se o výsledku provedeného vážení dozví až ex post, a to pouze v případě, že je proti němu zahájeno správní řízení, a to s odstupem několika týdnů či měsíců. Přitom možnosti přepravce prokázat, jaký náklad vezl a jaká byla skutečná váha převáženého nákladu, jsou s ohledem na plynutí času od okamžiku spáchání potenciálního přestupku značně ztíženy. Cílem tohoto příspěvku bude poukázat na související judikaturu správních soudů a upozornit na možná úskalí vysokorychlostního vážení.

Judikatorní východiska

Správní soudy v dosavadních rozsudcích k výsledkům vysokorychlostního kontrolního vážení přistupovaly tak, že „…je-li měření provedeno patřičným úředně schváleným přístrojem, dostatečně zdokumentováno (typicky fotodokumentací či obrazovým záznamem z měřícího zařízení, jenž poskytne dostatečně zřetelnou a komplexní informaci o průběhu měření), a provedeno za okolností nevzbuzujících pochybnosti o jeho správnosti, zejména pokud není rozumného a přiměřeně pravděpodobného důvodu pro obavu z nějaké chyby měření, lze takový důkaz zásadně považovat za dostatečný k prokázání toho, že došlo ke spáchání správního deliktu. Nositelem stěžejní hodnoty je v takových případech údaj z certifikovaného a řádně ověřeného měřícího zařízení. Pouze takto zaznamenaný údaj představuje objektivní důkaz o naměřené hodnotě (rychlosti či hmotnosti vozidla) v konkrétní okamžik přesně zaznamenaný na fotografiích či obrazovém záznamu, a tento by tedy nemohl být zvrácen subjektivní výpovědí vyslechnutého svědka… vysokorychlostní kontrolní vážení je technickým úkonem, kdy nositelem stěžejní hodnoty je v tomto případě údaj osvědčeného (certifikovaného) měřícího zařízení. Tímto způsobem naměřená hmotnost představuje objektivní důkaz o hmotnosti váženého vozidla v konkrétní okamžik, přesně zaznamenaný na fotografiích z místa vysokorychlostního kontrolního vážení…“.[5] Údaj o váze vozidla (nápravy) zjištěný prostřednictvím vysokorychlostního vážení tedy zásadně nelze zpochybnit „subjektivní výpovědí vyslechnutého svědka“ (typicky výpovědí řidiče vozidla či jiného pracovníka přepravce). K otázce zpětného prokazování množství, charakteru či rozmístění nákladu prostřednictvím listin předkládaných přepravcem Krajský soud v Brně uvedl: „…osvědčení jakosti a dodací list… ovšem toliko deklaruje obchodní vztah mezi… (dodavatelem) a žalobcem (přepravce), podle kterého dodavatel předal k přepravě zahuštěnou syrovátku v množství 17 000 l v jakosti popsané v dodacím listu. Dodací list nic nevypovídá o hmotnosti nákladu připadající na jednotlivé nápravy motorového vozidla ani o hmotnost motorového vozidla samotného; a zároveň ani neosvědčuje skutečnost, že předmětné vozidlo provozované žalobce v danou chvíli skutečně převáželo náklad naložený dle předloženého dodacího listu. Důkazní hodnotu, která by mohla zpochybnit výsledky vysokorychlostního kontrolního vážení provedeného zákonem předpokládaným způsobem a prostřednictvím osvědčeného stanoveného měřidla, předložený dodací list nemá…“.[6] Výsledky vysokorychlostního vážení proto zásadně nelze zpochybnit ani přepravcem dodatečně předloženým nákladním listem, dodacím listem či jiným obdobným dokumentem.

Jestliže je vysokorychlostní váha certifikována také pro vážení vozidel s pohyblivým nákladem (těžištěm), pak patrně nelze výsledky měření zpochybnit ani tím, že je přepravovaný náklad pohyblivý - kupříkladu u cisteren s tekutinami či u přívěsů se sypkým materiálem, a nelze tak zabránit tomu, aby se přepravovaný náklad nekontrolovatelně přesouval na ložné ploše a tím měnil zatížení jednotlivých náprav. Podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů (byť vztahující se k nízkorychlostnímu vážení) je na přepravci, aby zajistil, že nebude docházet k přesunu nákladu způsobem, který může vést k překročení hmotnostních limitů. Dojde-li k přetížení nápravy z důvodu přesunu nákladu za jízdy, jde tato skutečnost k tíži přepravce; fyzikální vlastnosti přepravovaného nákladu, které způsobují jeho nepředvídatelný přesun v průběhu přepravy, nejsou liberačním důvodem.[7] Nelze-li přepravovaný náklad zajistit proti posunu, je na přepravci, aby naložil menší množství nákladu.[8] Zákonodárce zohlednil fyzikální vlastnosti přepravovaného materiálu pouze u odpovědnosti řidiče váženého vozidla za přestupek, a to pouze tehdy, jestliže řidič prokáže, že byl přepravován sypký materiál, jehož pohybu nemohl bez přiměřených opatření zabránit a jestliže bylo při kontrolním vážení zjištěno pouze nedodržení hodnot pro rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol - řidič tedy není zbaven odpovědnosti za přestupek v případě zjištění překročení hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy a je otázkou, zda pod termín „sypký“ materiál lze extenzivním výkladem zahrnout také kapaliny či jiné pohyblivé materiály.[9]

Shora uvedené závěry správních soudů lze tedy shrnout tak, že vysokorychlostní vážení musí být 1) provedeno ověřeným stanoveným měřidlem (tu vysokorychlostní váhou), a vážení musí být 2) zdokumentováno (fotografiemi či obrazovým záznamem) tak, aby 3) bylo zřejmé, že vážení proběhlo za okolností, které nevzbuzují pochybnosti o jeho správnosti. Jsou-li tyto podmínky splněny, pak výstup z vážení (typicky vážní lístek) představuje objektivní a dostatečný důkaz o tom, že došlo ke spáchání přestupku.[10]

I. Podmínka provedení měření ověřeným stanoveným měřidlem

Podle § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, jsou stanovenými měřidly taková měřidla, která Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou k povinnému ověřování s ohledem na jejich význam pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní. Dle § 2 vyhlášky č. 345/2002 Sb.[11] schválení typu a ověřování podléhají měřidla, jejichž druhy jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. V položce 2.1.3 přílohy vyhlášky č. 345/2002 Sb. „váhy s automatickou činností“ jsou pod písm. c) uvedeny váhy pro vysokorychlostní kontrolní vážení silničních vozidel za pohybu podle zvláštního právního předpisu s relativní chybou měření menší nebo rovnou ± 5 % pro celkovou hmotnost vozidla a ± 11 % pro zatížení na nápravu. Podle § 9 odst. 1 zákona o metrologii se ověřením stanoveného měřidla potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované metrologické vlastnosti. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud má měřidlo požadované metrologické vlastnosti stanovené opatřením obecné povahy. Opatření obecné povahy kromě požadovaných metrologických vlastností stanoveného měřidla stanoví i zkoušky při jeho ověřování. Postup při ověřování stanovených měřidel stanoví ministerstvo vyhláškou. Metrologické vlastnosti požadované pro ověření stanoveného měřidla jsou v případě vysokorychlostních vah vymezeny v opatření obecné povahy Českého metrologického institutu č. 0111-OOP-C010-15, které nabylo účinnosti dne 21. 10. 2016 (dále jen „opatření obecné povahy“).

Z opatření obecné povahy mimo jiné plyne, že váhy vyjma snímačů sestávají také ze zařízení pro měření rychlosti vozidel[12], neboť v případě, že by vážené vozidlo projíždělo přes snímač váhy mimo specifikovaný rozsah pracovních rychlostí, nesmí zařízení hmotnost vozidla či nápravy zaznamenat.[13] Váhy musí být schopny bez lidské obsluhy také vyhodnotit situaci, kdy projíždějícímu vozidlu nebyla zvážena všechna kola či vozidlo nebylo rozlišeno; ani v takovém případě nesmí dojít k zaznamenání hmotnosti vozidla.[14] Opatření obecné povahy stanoví také podmínky instalace vysokorychlostních vah - jistě nepřekvapí, že jednou z podmínek je absence nečistot ("nánosů látek") v prostoru vážení.[15] Jsou-li vysokorychlostní váhy ověřeny, svědčí výsledkům měření domněnka správnosti. Zatímco otázku splnění některých podmínek stanovených opatřením obecné povahy není nutné po ověření vah zkoumat (typicky podélný a příčný sklon vozovky či poloměr zakřivení podélné osy vozovky), neboť zásadně nedochází ke změnám okolností, za kterých bylo splnění těchto "neměnných" podmínek zkoumáno, u některých podmínek by nejspíše mohlo být předmětem dokazování, zda i přes ověření vah nemohly nastat takové okolnosti, které způsobily, že nebyly bezezbytku splněny podmínky předvídané opatřením obecné povahy. Tu si lze představit kupříkladu nečistoty na váze (spadená větev většího průměru). Pak bude při úvahách o správnosti hodnot zjištěných vážením podstatné, zda byly dodrženy ty podmínky stanovené dle opatření obecné povahy významné pro správnost měření, u kterých mohlo po ověření vah dojít ke změně.

II. Podmínka řádného záznamu (dokumentace) vážení

Další podmínkou pro řádný průběh vysokorychlostního vážení vyplývající z judikatury správních soudů je správné zadokumentování vysokorychlostního vážení. Vyjma údajů o celkové hmotnosti, hodnoty zatížení jednotlivé nápravy, resp. skupiny náprav,[16] musí vysokorychlostní váha zaznamenat také okamžik vážení a rychlost váženého vozidla. Podle opatření obecné povahy mohou být vysokorychlostní váhy vybaveny obrazovou dokumentační jednotkou, která musí zachytit situaci při vážení s bezpečnou identifikací vozidla digitální kamerou a digitální snímky nebo video sekvence z této kamery jsou ukládány do datové paměti.[17] Byť tedy podle opatření obecné povahy nemusí být digitální kamera součástí vysokorychlostních vah, vzhledem k nutnosti zadokumentovat průběh měření a registrační značku vozidla je zřejmé, že obrazový záznam by měl být v průběhu vysokorychlostního vážení pořizován vždy. Je otázkou, zda řádný průběh vážení dostatečně dokumentuje obrazový záznam prostřednictvím fotografií. Kupříkladu za tmy či za zhoršených klimatických podmínek poskytne komplexní představu o průběhu vážení patrně pouze video sekvence. Z fotografií nelze obvykle vyčíst, zda vážené vozidlo v okamžiku vážení prudce měnilo rychlost či směr (například z důvodu zastavení vozidla jedoucího před váženým vozidlem či z důvodu přebíhající zvěře), přitom prudké zabrzdění může mít vliv na správnost zjištěných hmotnostních hodnot jednotlivých náprav vozidla. Obecně lze proto doporučit, aby bylo vysokorychlostní vážení zaznamenáno na video sekvenci a nikoli pouze prostřednictvím jednotlivých fotografií. Vysokorychlostní vážení by tedy mělo být zaznamenáno v rozsahu, aby nebylo pochyb o správnosti měření - tedy zejména aby nebylo pochyb o splnění těch podmínek vážení stanovených dle opatření obecné povahy, u kterých ani ověření vah nemůže vyloučit, že tyto podmínky v okamžiku konkrétního vážení nebyly splněny.

III. Podmínka správnosti měření

Je-li vážení provedeno ověřeným měřidlem a průběh vážení byl řádně zadokumentován, je nutné posoudit, zda měření bylo provedeno za podmínek a způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o jeho správnosti. Ve vztahu k samotné vysokorychlostní váze postačí obrazový záznam z vážení; nebude-li ze záznamu zjevné, že nejsou splněny podmínky pro řádné měření (cizí předmět na váze, znečištění váhy apod.), pak vzhledem k tomu, že je váha ověřeným měřidlem, lze přepokládat, že váha „váží správně“. Problematickým aspektem měření (vážení) může být způsob jízdy váženého vozidla a pohyb naloženého nákladu. Teoreticky se může stát, že z důvodu prudkého brždění při průjezdu vážním zařízením dojde k dočasné změně zatížení jednotlivých náprav a získané údaje o hmotnosti vztažené k jednotlivým nápravám pak nemusí odpovídat skutečnosti.[18][19] V takovém případě záleží na kvalitě obrazového záznamu, zda lze ze záznamu vypozorovat prudké změny v rychlosti jízdy vozidla v okamžiku vážení (typicky dle brzdových světel). Další zkreslení vážení může být způsobeno samovolnými přesuny nákladu (a tedy změnou těžiště) způsobenými dynamikou jízdy – například u tekutých či sypkých nákladů. Shora již bylo uvedeno, že překročení hmotnostních limitů jednotlivých náprav z důvodu přesunu vezeného materiálu jdou k tíži přepravce. Otázkou však je, zda vůbec jsou vysokorychlostní váhy schopny změřit přesný údaj hmotnosti vozidla přepravující sypký, tekutý či obdobný materiál.

Z odst. 5.4.2.2[20] opatření obecné povahy (shodné ustanovení obsahuje také předchozí opatření obecné povahy Českého metrologického institutu č. 0111-00P-C010-10) vyplývá, že lze ověřit také vysokorychlostní váhy, které nejsou určeny pro vážení vozidel přepravující pohyblivý náklad. Doklad o vážení (vážní lístek) vysokorychlostní váhy, která nebyla ověřena pro vážení vozidel přepravující tekutý/sypký materiál, by tak nebyl v případném řízení o uložení pokuty z důvodu překročení hmotnostních limitů vozidla přepravujícího pohyblivý náklad procesně použitelným důkazem. Z veřejně dostupných potvrzení o ověření vysokorychlostních vah se zdá, že v současnosti Český metrologický institut v potvrzení o ověření měřidla (v případě, že měřidlo – váha nemá být používána k vážení vozidel s pohyblivými břemeny) uvádí, že váha není určena „…ke stanovení zatížení na nápravu a/nebo skupinu náprav u vozidel, u nichž nelze ve smyslu zvláštního právního předpisu zajistit náklad proti změnám těžiště pohybu vozidla…“.[21] Krajský soud v Brně ovšem posuzoval případy, kdy byla uložena pokuta přepravci pro překročení hmotnostních limitů na základě vážního lístku vysokorychlostní váhy (ve všech případech šlo podle všeho o tutéž váhu), kterou podle ověření, které procházelo správními spisy (alespoň jak plyne z odůvodnění rozsudků), bylo možné používat k vysokorychlostnímu vážení[22]; z ověření bylo tedy možné dovodit, že váha byla způsobilá také k vážení vozidel přepravujících kapaliny či sypké (pohyblivé) materiály. Na základě iniciativy žalobce[23] bylo nicméně zjištěno, že „…do schvalování příslušných typů měřidel nebyly zahrnuty zkoušky zohledňující jejich možné využití ve funkci stanoveného měřidla i pro vážení vozidel přepravujících břemena, jejichž těžiště může za pohybu měnit svou polohu…“. Váha tedy nesplňovala podmínku dle odst. 5.4.2.2 opatření obecné povahy a nebyla způsobilá k vážení vozidel přepravujících náklad, jehož těžiště může během jízdy měnit svou polohu.

Shora uvedené znamená, že při zjištění překročení přípustných hmotností vysokorychlostní váhou u vozidla přepravující tekutý, sypký či obdobně nestabilní materiál by mělo být v případně navazujícím správním řízení zkoumáno, zda vysokorychlostní váha byla ověřena také pro vážení vozidel přepravujících břemena, jejichž těžiště může za pohybu měnit svou polohu, a to i tehdy, bude-li ve správním spisu založeno ověření měřidla, dle kterého je možné váhu využívat k vysokorychlostnímu měření (vážení).

Závěrečné úvahy

Vysokorychlostní vážení nepochybně představuje jedno z řešení jízdy přetížených vozidel na tuzemských silnicích. Jedním z úspěšných zahraničních příkladů využití vysokorychlostního vážení je Taiwan; tento „stát“ se vypořádal s nepřesností vysokorychlostních vah tak, že stanovil přípustnou odchylku měření 30 %, později na 10 %.[24]  Snaha o ochranu pozemních komunikací jistě nemůže vést k tomu, aby byly ukládány pokuty na základě údajů o zjištěných hmotnostech, které neodpovídají skutečnosti; nota bene za situace, kdy jsou možnosti účinné procesní obrany obviněného přepravce výrazně omezeny. Není bez zajímavosti, že bezprostředně po novelizaci zákona o silničním provozu Ministerstvo dopravy ve vlastní metodice uvedlo, že k okamžiku nabytí účinnosti právní úpravy, která umožňovala vysokorychlostní vážení[25], nebyla na trhu k dispozici váha, která by splňovala náležitosti stanovené zákonem o metrologii a navazujícími podzákonnými předpisy.[26] Vysokorychlostní vážení je zjevně z hlediska technického složitou záležitostí. Byť i na unijní úrovni legislativa v blízké budoucnosti počítá s vysokorychlostním vážením (jako alternativou ke zjišťování hmotnosti prostřednictvím palubních senzorů na vozidlech), z opatrné formulace čl. 10d odst. 1[27] směrnice Rady 96/53/ES, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz ve znění změn provedených směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/719 a odst. 13[28] preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/719 je zřejmé, že si unijní zákonodárce byl vědom složitosti zjišťování hmotnosti prostřednictvím vysokorychlostních vah bez následného nízkorychlostního ověření hmotnosti. Ostatně také z podkladů Mezinárodní společnosti pro vysokorychlostní vážení je patrné, že vážení prováděné vysokorychlostní váhou není pro účely ukládání pokut zcela spolehlivé[29] a ukládání pokut pouze na základě údajů získaných vysokorychlostní váhou je v Evropské unii ojedinělé.[30] Vysokorychlostní vážení a jeho přesnost je téma také ve Spojených státech amerických.[31] Jestliže u některých typů vozidel, resp. přepravovaného „volného“ (ať již tekutého či sypkého) nákladu, lze obtížně zajistit dostatečnou přesnost vážení[32][33], pak je otázkou, zda do okamžiku, kdy technologický pokrok umožní vážit vysokorychlostními vahami s dostatečnou přesností vozidla s libovolným nákladem, nevyužívat vysokorychlostní váhy pouze k předvýběru vozidel, u kterých bude následně provedeno spolehlivé nízkorychlostní vážení.[34] U některých typů převáženého zboží může být navíc problém posoudit, zda jde o pohyblivý náklad. Kupříkladu u živých zvířat bude jiné hmotnostní výkyvy u jednotlivých náprav za jízdy vykazovat návěs s drůbeží či menšími savci, kteří jsou umístěni v samostatných malých klecích a k jejich přesunu (a tedy ke změně těžiště vozidla/návěsu) bude za jízdy docházet pouze v minimální míře oproti přepravě skotu či jiného velkého zvířectva.[35] Tu se navíc opět dostáváme k otázce prokázání přepravovaného nákladu – zatímco u cisterny bude z obrazového záznamu zjevné, že přepravuje kapaliny (pohyblivý náklad), u některých typů návěsů bude obtížné (zejména v noci) z pořízených fotografií či videosekvencí určit charakter přepravovaného nákladu.

Domnívám se, že se nabízí dva hlavní směry řešení shora nastolených otázek. Zaprvé je žádoucí, aby z ověření vysokorychlostní váhy bylo na první pohled zřejmé, zda ověřená váha je způsobilá vážit vozidlo přepravující libovolný náklad, či zda je určena pouze pro vážení vozidel nepřepravující pohyblivý náklad. Zadruhé je vhodné přistoupit k využívání vysokorychlostních vah, resp. vážního lístku z těchto vah, teprve poté, kdy váhy budou schopny s dostatečně mírou přesnosti schopny zvážit vozidla přepravující všechny typy nákladu, neboť ne vždy bude z obrazové dokumentace vážení patrné, jaký typ nákladu vozidlo přepravovalo. Byť mohou přetížená vozidla představovat zásadní problém pro stav tuzemské silniční infrastruktury, je nepřípustné, aby byly přepravcům ukládány pokuty na základě nepřesného měření (vážení).


[1] Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

[2] Zákonem č. 347/2009 Sb.

[3] Princip fungování vysokorychlostní váhy je osvětlen kupříkladu zde: https://www.youtube.com/watch?v=-k5rCHlo__E (cit. 2019-12-14).

[4] Dále v textu bude užívána zkratka „přepravce“ ve smyslu právnické a podnikající fyzické osoby jako provozovatele vozidla nebo jízdní soupravy. S výhradou ve vztahu k pohyblivému nákladu zahrnuje termín „přepravce“ také řidiče vozidla.

[5] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 142/2016-48. O kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku dosud Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 3 As 59/2018 nerozhodnul. K takřka totožným závěrům dospěl také Krajské soud v Brně v rozsudku ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 A 153/2016-76, přičemž tento rozsudek při přezkumu před kasačním soudem obstál, jak je zřejmé z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2018, č. j. 4 As 188/2018-53.

[6] Již zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 142/2016-48.

[7] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 7 As 61/2016-34.

[8] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2018, č. j. 7 As 139/2018-28.

[9] § 43 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích.

[10] Bod 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2018, č. j. 4 As 188/2018-53.

[11] Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu.

[12] Odst. 3.1 opatření obecné povahy.

[13] Odst. 3.4 opatření obecné povahy.

[14] Odst. 3.3 opatření obecné povahy.

[15] Odst. 3.15.1 opatření obecné povahy.

[16] Odst. 3.6.1 a odst. 3.7.1 opatření obecné povahy.

[17] Odst. 3.8.2 opatření obecné povahy.

[18] Ke změnám zatížení jednotlivých náprav vizte instruktivní video dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=PHbw6dOev2I&feature=youtu.be&fbclid=IwAR1lvHqqzFnBlFni7q7iAxipKXoQuhhHRy_C_bYQiPbIC_pIIH5WSVGekBk [cit. 14. 12. 2019].

[19] To, že vysokorychlostní váha nemá být umístěna na místech obvyklých pro zrychlování či zpomalování vozidel, ostatně uvádí také Metodika pro návrh a provoz systémů kontrolního vážení vozidel za pohybu (WIM) zpracovaná Centrem dopravního výzkumu, v. v. i. dostupná z: https://www.dlprofi.cz/a2p1y [cit. 14. 12. 2019].

[20] „Pokud mají být váhy používány ke stanovení hmotnosti nebo zatížení na jedné nápravě a/nebo skupinu náprav vozidel přepravujících břemena, jejichž těžiště může za pohybu vozidla měnit svou polohu, musí být jako referenční vozidla použita i vozidla nesoucí zatížení ve formě kapalin nebo jiných produktů, které mohou být vystaveny změnám polohy těžiště při pohybu vozidla.“

[21] https://zakazky.kr-stredocesky.cz/document_42167/c95d8cefced4dd1b36cb50dc3c30e925-potvrzeni-o-overeni-stanoveneho-meridla-wim-kolin-platnost-do-31-12-2019-pdf [cit. 14. 12. 2019].

[22] Odst. 17. v rozsudcích Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 303/2017-48 a č. j. 29 A 304/2017-44 ze dne 15. 10. 2019 a odst. 9 rozsudku téhož soudu sp. zn. 62 A 21/2018 ze dne 4. 10. 2019.

[23] Odst. 19 rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2019, č. j. 29 A 303/2017-48 a č. j. 29 A 304/2017-44.

[24] JACOB, B. & COTTINEAU, L. Weigh-in-motion for Direct Enforcement of Overloaded Commercial Vehicles [online]. Transportation Research Procedia, 2016, str. 1 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/304529915_Weigh-in-motion_for_Direct_Enforcement_of_Overloaded_Commercial_Vehicles

[25] Možnost vysokorychlostního vážení byla do novely vtělena poslaneckým pozměňovacím návrhem ve třetím čtení.

[26] Metodická pomůcka k provádění vysokorychlostního kontrolního vážení silničních motorových vozidel schválená poradou ministra dopravy dne 22. 9. 2009. Dostupná z: https://www.autoklub.cz/wp-content/uploads/2018/11/metod_pomucka_kontrol_vazeni.pdf [cit. 14. 12. 2019].

[27] Do 27.  května 2021 přijmou členské státy zvláštní opatření pro identifikaci vozidel nebo souprav vozidel v provozu, které pravděpodobně překročily maximální přípustnou hmotnost, a u nichž by proto měly příslušné orgány provést kontrolu s cílem zajistit soulad s požadavky této směrnice. Tato opatření mohou být prováděna pomocí automatických systémů zřízených v silniční infrastruktuře nebo pomocí palubního zařízení pro zjišťování hmotnosti instalovaného ve vozidlech v souladu s odstavcem 4.

Členský stát nesmí požadovat instalaci palubního zařízení pro zjišťování hmotnosti ve vozidlech nebo soupravách vozidel, které jsou registrovány v jiném členském státě. Aniž je dotčeno unijní nebo vnitrostátní právo, musí být automatické systémy v případě, že se používají při zjišťování porušení této směrnice a ukládání sankcí, certifikovány.  Používají-li se automatické systémy pouze pro účely identifikace, certifikace u nich není nutná.

[28] K zajištění nenarušené hospodářské soutěže mezi podnikateli v silniční dopravě a účinnějšího odhalování porušení předpisů by členské státy měly do 27. května 2021 přijmout zvláštní opatření pro identifikaci vozidel nebo souprav vozidel v provozu, v jejichž případě pravděpodobně došlo k překročení příslušných omezení hmotnosti, a u nichž by tudíž měla být provedena kontrola. Tuto identifikaci lze provádět pomocí váhových mechanismů zabudovaných do silniční infrastruktury nebo pomocí palubních senzorů umístěných ve vozidlech, které zasílají dálkově údaje příslušným orgánům. Tyto palubní údaje by měl mít k dispozici také řidič. Každý členský stát by měl každoročně provést odpovídající počet kontrol hmotnosti vozidel. Počet těchto kontrol by měl být přiměřený celkovému počtu vozidel, která jsou v dotčeném členském státě každoročně kontrolována.

[29] DOUPAL, E. HS WIM direct enforcement [online]. Workshop Weigh-In-Motion for enforcement, Amsterdam 2014 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: www.is-wim.org/doc/workshop_enf140326_doupal.pdf

[30] LOO, H. & JACOB, B. Weigh-in-Motion for Enforcement in Europe [online]. International Society for Weigh-In-Motion, 2008 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: www.is-wim.org/doc/workshop_enf130227_vanloo_jacob.pdf

[31] Z nepřeberného množství dostupné literatury lze odkázat pro ilustraci kupříkladu na rešerši Ministerstva dopravy USA a tam uvedené prameny, dostupné z: https://www.fhwa.dot.gov/publications/research/infrastructure/structures/ltbp/16024/16024.pdf [cit. 14. 12. 2019].

[32] Ostatně také již zmíněná Mezinárodní společnost pro vysokorychlostní vážení doporučuje, aby při certifikaci vysokorychlostních vah nebyla jako referenční vozidla užívána ta, která přepravují pohyblivý náklad - Guide for Users of Weigh-In-Motion. An Introduction To Weigh-In-Motion [online]. International Society for Weigh-In-Motion, 2019, str. 72 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: http://www.is-wim.org/doc/ISWIM_Guide%20for%20users_press.pdf

[33] JACOB, B. & COTTINEAU, L. Weigh-in-motion for Direct Enforcement of Overloaded Commercial Vehicles [online]. Transportation Research Procedia, 2016 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/304529915_Weigh-in-motion_for_Direct_Enforcement_of_Overloaded_Commercial_Vehicles či kapitola 6 „Overload Enforcement“ a zejména kapitola 7 „Direct Enforcement“ (zde jsou i čeští autoři) ve sborníku SCHMIDT, F. et al. (eds.). 7th International Conference on Weigh-in-Motion. International Society for Weigh-In-Motion, 2016 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: http://is-wim.org/icwim7/doc/icwim7_bookproceedings.pdf

[34] Princip využívání vysokorychlostního vážení k předběžné selekci přetížených vozidel je zřejmý kupříkladu z tohoto videa: https://www.youtube.com/watch?v=6PST3YPA3U4 [cit. 14. 12. 2019]. Na tomto videu je zajímavé, že v roce 2008 byla přesnost prezentovaných vysokorychlostních vah cca 95 %.

[35] Náklad živých zvířat je v některých zahraničních případech považován obecně za pohyblivý náklad, srov. National Cooperative Highway Research Program (NCHRP) Synthesis 386: High-Speed Weigh-in-Motion System Calibration Practices [online]. Transportation Research Board AU, 2018, str. 18 [cit. 14. 12. 2019]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=P9JMekREBV8C&pg=PA16&hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=2#v=onepage&q&f=false [cit. 2019-12-14].

judikatura Nejvyšší správní soud přestupek vážení auto

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články