Informační monopol policie je znakem totalitního státu

Policie České republiky uložila pořádkovou pokutu provozovateli webové stránky, na níž bylo zveřejněno sdělení obvinění proti Petrovi Sisákovi a dalším osobám. Obdobným způsobem reagovala policie na zveřejnění výslechů svědků a obviněných v tzv. kauze letounů CASA, obviněný hejtman Rozbořil má zákaz hovořit o své kauze s médii a v poskytování rozhovorů obviněnými v kauze údajného zneužití vojenského zpravodajství dokonce údajně státní zástupce spatřoval vazební důvod.

Foto: Fotolia

Základ argumentace orgánů činných v trestním řízení je ve všech případech totožný a spočívá v tom, že z důvodu neveřejnosti přípravného řízení není možno zveřejňovat obviněnými žádné informace z této fáze řízení, a že takové zveřejnění maří vyšetřování. Policie a státní zastupitelství však v této argumentaci zaměňují neveřejnost přípravného řízení a utajenost přípravného řízení. Utajené řízení je typické pro inkviziční procesy vedoucí k zaujatému rozhodování. Je typické pro diktátorské režimy a vyjadřuje nedostatek respektu k základním lidským právům a svobodám. Neveřejnost přípravného řízení tedy nespočívá v jeho utajení, ale v ochraně obviněného, poškozeného či svědka, kterou mají těmto osobám poskytovat orgány činné v trestním řízení tak, aby byla šetřena jejich osobnost a jejich ústavou zaručená práva. Neveřejnost přípravného řízení však v žádném případě není deštníkem, který by měl zakrývat libovůli policie a státního zastupitelství.

I přípravné řízení podléhá kontrole veřejnosti. Orgány činné v trestním řízení chrání veřejný zájem ve věcech trestního řízení. Měly by být jedním z garantů spravedlivého procesu, stejně jako by měl být soud garantem spravedlivého rozsudku. Státní zastupitelství nemá vystupovat vůči obviněnému či obžalovanému v čistě kontradiktorním postavení, protože sice zastupuje stát při ochraně veřejného zájmu, ale tímto veřejným zájmem je i zájem obviněného či obžalovaného na spravedlivém procesu. Státní zastupitelství by mělo v předprocesním stádiu určitým způsobem zastupovat i obviněného, šetřit jeho práva a dbát o řádné a nestranné vyšetření daného případu. Pokud tuto úlohu neplní, musí mít obviněný možnost vystavit jejich činnost kritice veřejnosti.

Právo na svobodu projevu by nemělo význam bez práva na veřejnou kontrolu, to znamená společně s právem svobody projevu na právo veřejnosti být zpravován, diskutovat, komentovat a kritizovat orgány činné v trestním řízení. Spravedlnost je realizována veřejně právě proto, aby o ní mohla probíhat veřejná diskuze a kritika. Jen informovaná veřejnost může monitorovat a v případě potřeby měnit zákony a procedury, které slouží demokratickému právnímu státu. Jen informovaná veřejnost může kontrolovat, zda tyto zákony a procedury jsou spravedlivě a po právu implementovány představiteli státní moci.

Pokud je vyšetřování vedeno účelově, zaujatě, tendenčně či protizákonně, nesmí být obviněnému odňata možnost na to veřejnost upozornit. Stejně tak není možno vykládat jakoukoli činnost, která nekonvenuje zájmům policie a státního zastupitelství, za maření vyšetřování. Obviněný má právo na obhajobu všemi zákonnými prostředky. Vzhledem k tomu, že žádný zákon mu zveřejnění obvinění nezakazuje, musí mu být umožněno obvinění zveřejnit, veřejně komentovat a kritizovat, pokud se domnívá, že to jeho obhajobě může prospět.

V opačném případě bychom dosáhli informační asymetrie. Orgány činné v trestním řízení totiž pořádají v mediálně sledovaných kauzách dramatické tiskové konference a sdělují veřejnosti svoji verzi případu. Jedná se o verzi ze své podstaty předpojatou a jednostrannou. Pokud by stejnou možnost neměli obvinění, nemohla by si veřejnost učinit žádný obraz o referované kauze, respektive by byl tento obraz značně zkreslený. O to větší pak bývá rozčarování a překvapení veřejnosti, když soud nedospěje ke stejným závěrům jako policie a státní zastupitelství, která měla monopol na informace.

Pokud by možnost informovat o trestní kauze měla pouze policie a státní zastupitelství, byla by zcela znehodnocena zásada presumpce neviny, která nemůže zůstat uzavřena pouze v soudní síni. Obvinění z trestného činu představuje pro každého hluboký zásah do jeho osobní integrity, soukromého, rodinného, společenského a profesního života, ale často i do zdravotního stavu. Každý obviněný či obžalovaný má právo, aby na něj bylo nahlíženo tak, že bude obvinění zcela zproštěn, a to nejen ve smyslu trestněprávním, ale i společenském a reputačním. Důstojnost a čest obviněného či obžalovaného nesmí být degradována a jediným trestem, který je jim možno udělit, či újmou, kterou mohou utrpět, je trest po vyslovení viny. Proto mu musí být umožněno, aby svoji důstojnost a čest sám bránil, a to všemi možnými způsoby, například poukazem na nezákonnost postupu policie.

Jeden z aspektů práva na svobodu projevu a informace je princip, že spravedlnost musí být nejen vykonávána, ale také musí být vidět, jak je vykonávána. Veřejné mínění ve vztahu k policii a státnímu zastupitelství je důležitou složkou systému státní moci. Jen při maximální otevřenosti může veřejnost sama posuzovat kvalitu výkonu těchto orgánů

Princip otevřenosti také pomáhá veřejnosti pochopit roli práva a jeho fungování. Orgánům činným v trestním řízení totiž neškodí zprávy o nich, ale odhalení jejich případného nesprávného postupu. To nakonec podkopává i důvěru v justici, protože pokud jsou soudní rozhodnutí v příkrém rozporu s tvrzeními policie a státního zastupitelství, která ztumpachovělá média z nevědomosti či vlastních zájmů papouškují, nabývá veřejnost dojem, že brzdou spravedlnosti jsou právě soudy.   

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články