Jednou a dost! Opravdu? A proč vlastně? Zdroj: Redakce

Jednou a dost! Opravdu? A proč vlastně?

S odstupem téměř dvou měsíců (opět) navazuji na příspěvek mého ctěného kolegy Libora Vávry. Ve své glose nazvané „jednou a dost!?“ se v reakci na způsob jmenování nové předsedkyně Okresního soudu v Děčíně zamýšlel nad možností opakovaného jmenování soudních funkcionářů.

JUDr. Tomáš Lichovník

JUDr. Tomáš Lichovník

soudce Ústavního soudu

JUDr. Tomáš Lichovník

soudce Ústavního soudu

Již z pozice mé dočasné funkce musím horovat pro respektování nálezů Ústavního soudu, a to včetně kolegou zmíněného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 39/08 ze dne 6. 10. 2010. Ale ….

Nález je nutno číst celý a nevytrhovat z něj jednotlivé závěry. A u jednotlivých závěrů si všímat i důvodů, které k nim vedly. Ústavní soud se obával, že již samotná možnost opětovného jmenování soudních funkcionářů „může vést soudní funkcionáře k tomu, aby postupovali způsobem vytvářejícím předpoklady pro jejich opětovné jmenování… V podmínkách neexistence soustavy brzd a vyvážení k exekutivě s jejími výlučnými rozhodovacími pravomocemi v personální oblasti tuto možnost nelze vyloučit.“ Soudcovské rady nadané toliko konzultativní rolí nepovažoval Ústavní soud za dostatečnou záruku před možnou personální korupcí.

Co plyne z výše uvedeného? Alespoň podle mne to, že Ústavní soud ve svém nálezu nevyloučil možnost opakování funkce za všech okolností, ale pouze za situace, kdy veškeré personální pravomoci jsou v rukou moci výkonné, která se o ně nechce dělit. A to přes všechny vstřícné proklamace jednotlivých politických stran a hnutí učiněné v opozici a zapomenuté v době vládnutí.

Souhlasím s kolegou Vávrou, že je nerozumné a nehospodárné zbavovat se soudního funkcionáře, který se osvědčil, i nadále chce řídící práci vykonávat a stát na jeho vzdělání vynaložil nemalé prostředky. Z vlastní zkušenosti vím, jak se nároky na znalosti a dovednosti soudních funkcionářů stále zvyšují. A zájem o výběrová řízení na vedoucí funkce rozhodně není příliš velký. Někdy dokonce žádný.

Myslím si proto, že ministerstvo spravedlnosti by mělo hledat cesty, jak odstranit v nálezu kritizovaný stav správy justice a tím vytvořit možnosti pro využití znalostí a schopností soudních funkcionářů, kteří se již (opravdu) osvědčili. Plýtvání schopnými a zkušenými lidmi mi vadí jako soudci i jako daňovému poplatníkovi.

A na závěr jedna výkladová úvaha. Ústavním soudem zrušené ustanovení § 105a zákona o soudech a soudcích připouštělo opakované jmenování soudního funkcionáře „do své funkce“. Ústavní soud se tedy zabýval právní úpravou umožňující, podle mne, opakované jmenování do právě skončené či aktuálně končící funkce. Současný výklad, od dosavadní praxe značně odlišný, je tak opravdu překvapivý.

ústavní soud justice předseda soudu

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články