V prvé řadě je třeba konstatovat, že zde stát opouští přísnější ochranu zájmu nezletilých děti narozených v manželství a předává a odpovědnost do rukou rodičů. Je otázkou, zdali se tato úprava vydává správným směrem. Na jednu stranu lze ocenit snahu státu přenést odpovědnost v záležitostech nezletilých dětí na sezdané rodiče s předpokladem, že rodiče si budou vědomi své rodičovské odpovědnosti a dohody budou uzavírat zcela v zájmu nezletilých dětí. Na stranu druhou se však nelze ubránit pocitu, že ztráta možnosti prvotního přezkumu ujednání sezdaných rodičů ohledně péče k nezletilým dětem staví právě nezletilé děti do pozice, kdy dohoda může být uzavřena na jejich úkor a tím i tyto děti připravit o jeden z benefitů, které jim manželství jejich rodičů poskytuje, tedy zvýšenou ochranu při rozpadu vztahu rodičů oproti párům nesezdaným. Je pravdou, že přes 70 % sporů týkajících se péče o nezletilé děti končí dohodou rodičů. Nelze také přehlédnout, že v současné době se o děti stará řada nesezdaných párů a pokud rodiče sami nechtějí, i když spolu nežijí, nemusí soud do otázek péče k nezletilým dětem zasáhnout, a to až do doby zletilosti dětí. K soudu se pak dostanou pouze takové páry, mezi nimiž dojde ke sporu ohledně další péče o nezletilé děti. Z tohoto příkladu lze usoudit, že existuje velká většina rodičů, kteří jsou schopni se ohledně nezletilých dětí dohodnout a upravit vzájemné poměry tak, aby vyhovovaly zejména jejich dětem, aniž by k tomu nezbytně potřebovali soud.
Rozhodně však nelze tvrdit, že to platí bez výjimky o všech rodičích. Osobně nemám obavy o situaci, kdy mezi rodiči dojde ke sporu a rodiče nejsou schopni se dohodnout. V tomto případě za ně samozřejmě otázku péče vyřeší soud, ať již jde o sezdané či nesezdané páry. V tom zásadní problém zmiňované právní úpravy není. Stejně tak není problém v situaci, kdy se rodiče nejprve dohodnou a v mezidobí dojde ke změně poměrů a rodiče již další dohodě přístupní nejsou. I v tomto případě vůli rodičů zastoupí rozhodnutí soudu.
Daleko nebezpečnější je však stav, kdy je jeden z rodičů pod výrazným vlivem druhého z nich. Lze si totiž velice jednoduše představit situaci, kdy dominantnější z rodičů nátlakem donutí toho slabšího, aby s ním uzavřel takovou dohodu, která zcela vyhovuje silnějšímu z partnerů, avšak je zcela proti zájmům nezletilých dětí, třeba už jen proto, jakou osobností silnější z partnerů je. Postrádám tedy ve zmiňované úpravě pojistku pro tyto situace. Je otázkou, zdali je skutečně výhodnější ponechat rozhodování o právech a povinnostech nezletilých dětí po rozchodu rodičů pouze na rodičích, nebo zdali je výhodnější, a to zvláště pro nezletilé děti, přezkoumání dohody rodičů soudem.
Dohody budou využívány při rozvodu rodičů nezletilých dětí. Je otázkou, zdali uzavření manželství znamená také pro budoucí děti manželů jistotu, že při rozpadu manželství bude o jejich práva o povinnosti dbáno více než u nesezdaných párů. Není součástí manželství také jistota manželů, že stát bude dbát o zájmy jejich dětí i proti jejich vůli, pokud manželé v průběhu své partnerské krize přijdou o zdravý náhled na zájmy dětí a budou děti používat jeden proti druhému? Nebylo by spíše rozumnější při splnění všech podmínek uvedených v § 757 občanského zákoníku připustit rozvod manželství formou notářského zápisu tak, aby u nesporných rozvodů nebylo nutné obracet se na soud? To by možná mělo při odbřemenění soudu větší význam než ponechání osudu nezletilých dětí na vůli rozvádějících se rodičů.
Diskuze k článku ()