V souladu s § 3 odst. 1 ZU účtují účetní jednotky o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí, přitom o veškerých nákladech (a výnosech) se účtuje bez ohledu na okamžik jejich zaplacení (přijetí). Náklady a výdaje, které se týkají budoucích období, je nutno časově rozlišit ve formě nákladů příštích období nebo výdajů příštích období.
V souladu s bodem 6.4. ČÚS 019 - Náklady a výnosy a s vytvořenou vnitřní účetní směrnicí však není nutné časově rozlišovat v případech, jde-li o:
- nevýznamné částky, kdy jejich ponecháním v nákladech či výnosech bez časového rozlišení není dotčen účel časového rozlišení a účetní jednotka tím prokazatelně nesleduje záměrné upravování výsledku hospodaření,
- pravidelně se opakující výdaje, popřípadě příjmy, za předpokladu, že se výrazněji neovlivní věcná a časová souvislost nákladů a výnosů.
Není tedy třeba časově rozlišovat úplně každou drobnou položku, nevýznamné částky (s ohledem na tzv. princip významnosti) a pravidelně se opakující výdaje se tak na základě rozhodnutí účetní jednotky časové rozlišovat nemusí. Jde např. o pojistné, předplatné novin a časopisů, telekomunikační služby, drobné nákupy atd. účtované za období na přelomu roku, které se nekryje s účetním obdobím. Celou tuto částku pak lze účtovat do nákladů v období, kdy je platba předepsána (např. pojistné 548 / 325 do období, kam spadá počátek pojistného období, telefony 518 / 321 do období, kam spadá konec zúčtovacího období apod.).
Je vhodné, aby účetní jednotka stanovila postup při časovém rozlišení nákladů a výnosů, který nesmí každoročně měnit (ke změně by mělo docházet spíše jen výjimečně). Některé účetní přesto časově rozlišuje každou drobnou položku (občas na tom zbytečně trvají auditoři) a neúčtují či účtují nesprávně o jiných daleko významnějších operacích.
V souladu se zásadami pro vedení účetnictví nelze výše uvedený zjednodušený postup uplatnit v případech, které se řeší pomocí dohadných položek (např. platby za spotřebu elektrické energie, plynu, vody) nebo časovým rozlišením (např. přijaté a placené nájemné, úplata u finančního leasingu, náklady na technický rozvoj, přípravu a záběh výroby). To vyplývá z Pokynu GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (bod č. 1 Pokynu k § 23 odst. 2 ZDP).
V případě odběru energie, která není vyfakturována k poslednímu dni účetního období, se tak musí účtovat o dohadné položce (502 / 389), jde o odhad spotřeby energie na základě odečtu stavu příslušného měřidla k rozvahovému dni.