Odpověď je jednoduchá - to nejde, není dodržen nepřetržitý odpočinek v týdnu. Ten musí podle ustanovení § 92 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen "ZP"), činit 35 hodin během každého období 7 po sobě jdoucích dnů. Podle § 92 odst. 1 ZP platí, že zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin.

V případě zaměstnanců

a) v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,

b) v zemědělství,

c) při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména

1. ve veřejném stravování,

2. v kulturních zařízeních,

3. v telekomunikacích a poštovních službách,

4. ve zdravotnických zařízeních,

5. v zařízeních sociálních služeb,

d) u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,

e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech

a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.

Tato právní úprava je přesnou transposicí článku 5 směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby. Citovaná směrnice se totiž v preambuli odvolává na směrnici 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, proto také podstata celé úpravy nepřetržitého odpočinku v týdnu a i úpravy nepřetržitého odpočinku v týdnu v zákoníku práce spočívá na zásadě zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců. To je "červená nit", která se prolíná všemi směrnicemi zemí Evropských společenství a i naším zákoníkem práce - zajistit prevenci zaměstnanců před riziky plynoucími z pracovního procesu a chránit jejich zdraví. Směrnice 2003/88/ES výslovně stanoví, že "Všichni pracovníci by měli mít dostatečnou dobu odpočinku. Pojem "odpočinek" musí být vyjádřen v jednotkách času, tj. ve dnech, hodinách nebo ve zlomcích uvedených jednotek. Pracovníkům ve Společenství musí být poskytnuty minimální denní, týdenní a roční doby odpočinku a přiměřené přestávky v práci. V této souvislosti je rovněž nezbytné stanovit maximální délku týdenní pracovní doby.".

Z toho důvodu byl také původní limit 32 hodin nepřetržitého odpočinku v týdnu zavedený do zákoníku práce již v roce 1968 v r. 2000 prodloužen na 35 hodin a byl zcela nově zaveden limit nepřetržitého odpočinku pro mladistvé zaměstnance.

Záměrně však není stanoveno jako podmínka, že pro každého zaměstnance musí být i sobota pravidelným dnem volna. Důvodem je skutečnost, že by to u řady zaměstnavatelů (především v obchodě a službách) bylo nemožné. Nicméně i tak je třeba vzít v úvahu, že 35 hodin zákonem zaručených je de facto jeden a půl den volna v týdnu, v sedmi po sobě jdoucích dnech.

Rozvrh směn nařízený vaším zaměstnavatelem však neodpovídá ani odpočinku podle § 92 odst. 1 ZP ani odpočinku podle § 92 odst. 3 ZP. Navíc, jak vyplývá z vašeho dotazu, měli byste během 14 dnů pracovat 12 dnů po 8 hodinách, tj. za dva týdny byste odpracovali 96 hodin, to je ale víc než stanovená týdenní pracovní doba, to je pracovní doba včetně práce přesčas.