Jde o jeden z případů, kdy zaměstnavateli vzniká povinnost převést zaměstnance na jinou práci [viz ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) ZP], protože dosavadní práci nemůže zaměstnanec konat. Jinou vhodnou prací se přitom rozumí práce, která je vhodná pro zaměstnance vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno kvalifikaci. Kdyby v důsledku převedení na jinou práci z výše uvedeného důvodu dosahovala zaměstnankyně bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu, má nárok na poskytování vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství dle ustanovení § 42 a násl. zákona o nemocenském pojištění.

Pokud zaměstnavatel nemá pro zaměstnankyni jinou vhodnou práci, na kterou by ji převedl, a současně jí nemůže přidělovat práci, musí být popsaná situace posouzena jako překážka v práci na straně zaměstnavatele, při které má zaměstnankyně právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Protože zaměstnankyně nebude konat žádnou práci, nelze tento případ podřadit pod žádný z důvodů pro poskytnutí vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství.