Rozvrh pracovní doby je výhradně v pravomoci zaměstnavatele. Proto zaměstnavatel si může sám určit, jak zaměstnanec bude mít v konkrétním týdnu onu stanovenou 40 hodinovou týdenní pracovní dobu rozvrženou. Jediné, co musí zaměstnavatel dodržet je, že délka směny nebude delší než 12 hodin, protože platí podle § 83 zákoníku práce (dále jen "ZP"), že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin a podle § 90 odst. 1 ZP platí obecná zásada, že zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Ve vašem případě by šel tento odpočinek zkrátit, protože - jak vyplývá z dotazu - u vás se jedná o naléhavé opravné práce, a to je jeden z důvodů, kdy zákon v § 90 odst. 2 ZP připouští výjimku a dovoluje zkrátit nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku. To je první možnost, s čím můžete pracovat, že v podstatě můžete přesunout zaměstnancům pracovní dobu na odpolední nebo noční směny a můžete zaměstnancům určit např. namísto 8hodinových směn 12hodinové směny.
Jediné, co je třeba dodržet, je seznámit zaměstnance včas se změnou rozvrhu směn. Zákon stanoví v § 84 ZP, že zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak. Je tedy možná i dohoda se zaměstnanci, ale změna rozvrhu se jim musí v každém případě oznámit včas tak, aby si zaměstnanec mohl zařídit např. dopravu do zaměstnání apod.
Samozřejmě, když pracovní doba zaměstnance zasáhne do noční doby (tedy do doby mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní) pak bude mít dotyčný nárok na příplatek za práci v noci, v tom asi není problém.
Druhou možností je v případě vašich naléhavých prací využít práci přesčas. Zaměstnavatel může ze zákona nařídit zaměstnanci týdně 8 hodin práce přesčas a 150 hodin v kalendářním roce na další práci přesčas (tedy do limitu 8 hodin týdně) se s ním může dohodnout. Tam bude rozhodující, zda se bude jednat o práci přesčas, za kterou se bude proplácet mzda a příplatek nebo, zda se bude jednat o práci přesčas, za kterou se zaměstnancům bude poskytovat náhradní volno. Poskytování náhradního volna je třeba předem se zaměstnanci dohodnout, to nelze vynutit, protože při práci přesčas má přednost poskytování příplatku před poskytováním náhradního volna. Poskytnutí volna za práci přesčas má však svoji výhodu v tom, že tato práce přesčas se nezapočítává do limitů práce přesčas (maximálně 8 hodin týdně a 150 hodin v kalendářním roce). Jinak můžete se zaměstnanci dohodnout i více než 8 hodin práce přesčas týdně, musíte ovšem dodržet limity nepřetržitého odpočinku mezi směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu.
