V České republice není právní předpis, který by stanovoval minimální vzdálenost umístění kotvicího zařízení určeného k ochraně proti pádu od volného okraje střechy. Rovněž není k dispozici ČSN, která by tuto situaci řešila.

Nejprve je nutné uvést, kterou střechu je možné z pohledu ochrany proti pádu považovat za plochou. ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení definuje plochou střechu jako střechu se sklonem ≤ 5°. Právní předpis (nařízení vlády ČR č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky) vymezuje obecně plochy se sklonem do 10° a ostatní plochy s vyšším sklonem. Pouze u ploch se sklonem do 10° je dovolen pohyb bez použití osobních ochranných prostředků proti pádu a to za podmínky, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu.

Vlastní odpověď je možné rozdělit na dvě části.

Za prvé:

Na střeše nejsou zařízení, která vyžadují umístit kotvicí zařízení na volný okraj.

Zde platí zásada bezpečného přístupu ke kotvicímu zařízení, která vychází z bezpečných postupů ochrany proti pádu při práci ve výšce. Z tohoto důvodu se doporučuje umístit kotvicí zařízení ve vzdálenosti nejméně 2500 mm od volného okraje. Důvodem, proč kotvicí zařízení je potřeba umístit nejméně ve vzdálenosti 2500 mm je, že ani při náhodném zakopnutí, uklouznutí pracovníka, nesmí dojít k pádu z výšky, dříve než je pracovník zajištěn na kotvicím zařízení.

Pracovník používá kotvicí zařízení tak, že přistoupí ke kotvicímu zařízení z vnitřní plochy střechy, kde není ohrožen pádem, upevní spojovací prostředek osobního ochranného prostředku proti pádu ke kotvicímu zařízení - kotvicímu bodu a pokračuje již chráněný proti pádu k volnému okraji.

V případě, že to vyžaduje upořádání střechy a zařízení na střeše, může být kotvicí zařízení umístěno i na volném okraji. Také v případě umístění kotvicího zařízení na volný okraj střechy musí být zajištěn bezpečný přístup ke kotvicímu zařízení.

Za druhé:

Vždy pokud se navrhuje umístění kotvicího zařízení na střeše, je nutné posoudit veškerá rizika, např. nutnost vstupovat na střechu i za situace, kdy je plocha střechy kluzká, rozmístění zařízení a otvorů nechráněných proti propadnutí a další. Nezbytné je vycházet i ze způsobů možného použití kotvicího zařízení. Způsob použití kotvicího zařízení určuje výrobce kotvicího zařízení. Na základě vyhodnocení rizik se umístění kotvicího zařízení přizpůsobí tak, aby případná rizika byla vyloučena.