V obecné rovině platí dle ustanovení § 53 zákoníku práce, že dočasná pracovní neschopnost zaměstnance je ochrannou dobou a zaměstnavatel mu nemůže dát v této době výpověď z pracovního poměru. Z tohoto pravidla existují ovšem výjimky. Jednu z nich lze nalézt v ustanovení § 54 písm. d) zákoníku práce. Zákaz výpovědi se nevztahuje na případ, kdy zaměstnavatel rozváže pracovní poměr výpovědí mj. pro závažné porušení pracovní kázně zaměstnancem, ledaže by šlo o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou nebo zaměstnance (zaměstnankyni) čerpající rodičovskou dovolenou.

Rozhodne-li se proto zaměstnavatel reagovat na závažné porušení pracovní kázně ze strany zaměstnance výpovědí z pracovního poměru, nemoc zaměstnance mu v tom nijak nebrání. Ostatně nedávalo by to ani smysl, tím spíše, že dle ustanovení § 58 zákoníku práce by musel zaměstnavatel zmíněnou výpověď doručit zaměstnanci do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi dozvěděl, a delší nemoc zaměstnance by mu takový postup vlastně znemožnila.