Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, stanoví, že poplatníkem daně je rovněž zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Z výše uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že ke správnému zodpovězení otázky je nutno mít informaci, o jaké vozidlo se jedná.

Pokud se jedná o osobní automobil nebo jeho přípojné vozidlo, je poplatníkem daně silniční zaměstnavatel, pokud však daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Pokud bych měl uvést příklad, předpokládejme např., že společnost s ručením omezeným, jako zaměstnavatel, vyslala v lednu 2021 na pracovní cestu dva zaměstnance, kteří jsou provozovatelé osobních automobilů, které na pracovní cestě použili. První zaměstnanec používá kromě pracovní cesty v lednu vozidlo pouze pro soukromé (nepodnikatelské) účely. V tomto případě je poplatníkem daně silniční za leden zaměstnavatel. Druhý zaměstnanec je současně podnikatelem a v lednu používal osobní vozidlo kromě na pracovní cestu i ke svému podnikání. V tomto případě je poplatníkem daně zaměstnanec. V praxi bývá problémem zjistit, kdo bude v těchto případech poplatníkem. Zaměstnavatelé tuto skutečnost většinou řeší tak, že k cestovnímu příkazu požadují vyjádření, zda je zaměstnanec poplatníkem daně silniční či nikoliv.

Pokud zaměstnanec použije na pracovní cestu jiné vozidlo než osobní automobil nebo jeho přípojné vozidlo, které mu neposkytl zaměstnavatel, není v těchto případech zaměstnavatel poplatníkem daně silniční.