Samotná okolnost, že si zaměstnavatel uvedenou situaci "nepohlídal" a dal výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, kterému měla zanedlouho uplynout sjednaná doba trvání pracovního poměru, neznamená, že by snad výpověď měla přednost a doba určitá se neuplatnila. Pokud nedojde proto mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem k dohodě o prodloužení sjednané doby trvání pracovního poměru (což nelze za daných okolností předpokládat), skončí pracovní poměr uplynutím této doby a účinky výpovědi z pracovního poměru nenastanou (pracovní poměr na jejím základě neskončí, protože skončil k dřívějšímu datu uplynutím doby určité). Z logiky věci nemůže zaměstnanci v takovém případě vzniknout ani právo na odstupné.