Mgr. Věra Hujerová

V tomto článku bychom se rádi věnovali vymezení pojmu oprávněné osoby podle čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“) ve spojení s § 15a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a analýze právního postavení oprávněných osob ve vnitrostátních právních podmínkách.

Prezentovaný článek věnuje pozornost povaze a důkazní síle doručenky jako standardního důkazního prostředku doručení písemnosti ve správním řízení. Článek v této souvislosti poukazuje na zásadní odlišnosti v právní úpravě doručenek v rámci různých procesních předpisů, kdy tyto rozdílné procesní úpravy vyvolávají v rozhodovací činnosti správních orgánů výkladové a aplikační problémy, které účastníky správního řízení v konečném důsledku nutí domáhat se svých veřejných subjektivních práv především cestou soudního řízení.