Právní Kontroverze: Kdo má poslední slovo? Karel Šimka o moci soudů a mezích liberálního státu
Kde končí výklad práva a začíná jeho tvorba? Kdy soudce ještě aplikuje pravidlo, které vytvořil někdo jiný, a kdy už sám vstupuje do hry jako jeho spoluautor? A je soudní aktivismus nutně problémem, nebo patří určitá míra soudcovské tvorby práva k samotné podstatě moderního ústavního státu?
Hostem nové epizody je Karel Šimka, předseda Nejvyššího správního soudu.
Rozhovor začínáme u soudů, ale postupně se dostáváme k mnohem širší otázce rozdělení moci. Bavíme se o pokrokovém i konzervativním soudním aktivismu, o představě soudce jako „subsumpčního automatu“, o soudcovské normotvorbě a o tom, zda je vůbec žádoucí, aby měl v moderním ústavním systému někdo skutečně poslední slovo.
Odtud se dostáváme ke smíšené ústavě, v níž vedle demokratické politiky působí soudy, úřední aparát, expertní instituce a regulátoři. A také k Evropské unii, kde se jednotlivá centra moci navzájem kontrolují, ale kde může být stále obtížnější určit, kdo vlastně za konkrétní rozhodnutí nese politickou odpovědnost.
Druhou část rozhovoru věnujeme akceschopnosti státu. Brzdy a protiváhy mají moc zpomalovat – právě proto existují. Jenže kdy je pomalost cenou za svobodu a kdy už začíná být známkou systému, který nedokáže reagovat? Co nám v tomto směru ukázal Covid, energetická krize nebo klimatická změna? A proč demokratické státy některé krize zvládají překvapivě rychle, zatímco u jiných se zdá, že se jejich rozhodovací mechanismus téměř zastavil?
Nakonec se dostáváme ještě dál. Pokud liberální stát stojí na autonomii jednotlivce a nechce sám sebe chápat jako nositele nějakého vyššího historického či morálního poslání, co vlastně může po svých občanech legitimně požadovat ve chvíli existenčního ohrožení? Může chtít, aby jednotlivec riskoval život pro politické společenství? A dokáže liberální demokracie bojovat o vlastní přežití, aniž by při tom popřela principy, které chce bránit?
Rozhovor o soudech a politice, ale především o moci: kdo ji má mít, kdo ji má brzdit, jak rychle ji má být možné vykonávat – a co se s liberálním státem stane ve chvíli, kdy už nestačí jen dobře fungovat, ale musí také dokázat přežít.
Všechny díky podcastu Právní Kontroverze naleznete i na našich kanálech na Youtube a na Spotify.
Další články
Právní Kontroverze: Zkažená dovolená - kdy má cestující právo na peníze, omluvu nebo náhradní řešení?
Dovolená má být časem odpočinku. Jenže někdy začne čekáním na zpožděný let, pokračuje ztraceným zavazadlem a skončí v hotelu, který má s fotografiemi z nabídky společného jen velmi málo. V takové chvíli už nejde jen o nepříjemný zážitek. Začíná otázka, zda má cestující právní nárok, po kom jej může chtít a co musí udělat, aby o něj nepřišel.
Právní Kontroverze s Monikou Novotnou: Ekonomická ochrana státu – bezpečnost a hranice advokacie
Co když se ochrana státu před praním peněz, obcházením sankcí a ekonomickými hrozbami začne dotýkat samotného vztahu mezi advokátem a klientem? A co když správní úřad získá pravomoci, které mohou nepřímo ovlivnit, kdo a za jakých podmínek bude moci poskytovat právní pomoc?
Právní Kontroverze s Františkem Korbelem: Stavební zákon – jedno razítko, mnoho otázek
V další epizodě podcastu Právní kontroverze mluví Petr Agha s advokátem a specialistou na správní právo Františkem Korbelem o novele stavebního zákona. Na první pohled jde o technické téma. Ve skutečnosti se ale vede spor o mnohem víc: kdo rozhoduje o podobě území, jak silnou roli má mít stát, co má zůstat obcím a kam až může zajít snaha zrychlit výstavbu.
Právní Kontroverze s Romanem Horáčkem: AI a digitalizace justice - mezi efektivitou, odpovědností a důvěrou
Digitalizace justice dnes není jen otázkou informačních systémů, elektronických spisů či rychlejší komunikace mezi soudy a účastníky řízení. Stává se tématem, které zasahuje samotné základy fungování právního státu. V okamžiku, kdy do tohoto prostředí vstupuje umělá inteligence, přestává jít pouze o modernizaci nástrojů. Otevírá se debata o tom, jak se může proměnit způsob práce s právem, jaké místo má technologie v procesu rozhodování a kde zůstává nezastupitelná lidská odpovědnost.
Právní Kontroverze: Aleš Rozehnal - kde končí digitalizace státu a začíná proměna demokracie
Digitalizace státu může být dobrá zpráva: služby jsou dostupnější, procesy srozumitelnější a méně závislé na improvizaci. V ideálním případě přináší i více právní jistoty. E-demokracie však začíná ve chvíli, kdy už nejde jen o administrativní komfort, ale o ústavu v praxi: o to, jak se formuje politická vůle, jak se legitimizuje výkon veřejné moci a jak se chrání politická práva. Digitální prostředí totiž umí měnit podmínky procedury nenápadně – tak, že zásadní posun může vypadat jako pouhá modernizace.
