Doporučení předsedy Ústřední komise pro ochranu zvířat k uplatňování práva na navrácení psa z titulu vadného plnění
Ústřední komise pro ochranu zvířat je podle § 21 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, odborným poradním orgánem ministra zemědělství na úseku ochrany zvířat zřízeným k plnění úkolů uvedených v § 20 odst. 1 tohoto předpisu.
Dne 10. října 2015 obdržel předseda Ústřední komise pro ochranu zvířat podnět odborné platformy ANIMAL EYE, z.s. (www.animaleye.cz), která má na úseku ochrany zvířat statut oficiálního připomínkového místa v mezirezortním připomínkovém řízení, a to ke zpřesnění výkladu § 2106 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), ve vazbě na § 494 téhož předpisu.
V odůvodnění zaslaného podnětu se uvádí následující:
-
Nová civilní úprava opustila dosavadní pojetí zvířete jako věci v právním smyslu a zavedením tzv. dereifikace zvířat vykročila v otázce jejich právního postavení novým směrem. Návrh se po vzoru dalších evropských úprav a jejich vývoje v posledních dvaceti letech vymanil z dogmatu římského práva o „bučících nástrojích“ a v ustanovení § 494 NOZ stanovil, že „živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor; živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Předmětné ustanovení má výrazně etický rozměr a formuluje žádoucí postoj společnosti ke zvířatům, která jsou na rozdíl od neživých věcí cítícími bytostmi. Klauzule slouží jako důležité vodítko pro interpretaci a aplikaci soukromého práva, případně i pro budoucí tvorbu nových právních norem, a plní tak v oblasti soukromého práva podobnou funkci, jako preambule zákona na ochranu zvířat proti týrání v oblasti práva veřejného (srov. MÜLLEROVÁ, Hana: Zvíře jako předmět právní úpravy veřejného práva a nový občanský zákoník. České právo životního prostředí. Praha: Česká společnost pro právo životního prostředí, roč. XVI, č. 1/2014, s. 17-20). Obdobné použití ustanovení o věcech na živá zvířata znamená, že zvířata nadále budou moci být ve vlastnictví osob a bude možné na ně aplikovat ustanovení o vlastnickém právu (například pokud jde o smlouvu kupní či darovací), pokud to v daném případě nebude odporovat povaze zvířete jako živého tvora. Na vymezené právní vztahy se tedy ve smyslu čl. 41 odst. 1 Legislativních pravidel vlády příslušná (jiná) ustanovení aplikují v plném rozsahu.
-
Zda použití příslušných ustanovení v konkrétní situaci odporuje povaze zvířete jako živého tvora, je třeba dovodit výkladem podle okolností případu. Obecně lze soudit, že ustanovení občanského zákoníku o věcech nebude možné aplikovat, pokud by to působilo zvířeti bolest či utrpení (fyzické či psychické). Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku uvádí jako příklad použití psa coby zástavy v situaci, kdy zvíře lpí na svém pánovi a jeho předáním zástavnímu věřiteli jako osobě cizí by pes byl vystaven stresu. Úprava tedy nezohledňuje jen samotné zvíře, ale také jeho majitele a bere v ochranu i jejich vzájemný vztah a emoční vazbu.
-
Z uvedeného důvodu je třeba mít za to, že pokud dojde k nabytí psa formou koupě a mezi novým vlastníkem a psem dojde k vytvoření emoční vazby, jejímž přetržením by zvíře strádalo, není možné při podstatném porušení kupní smlouvy v důsledku vadného plnění požadovat navrácení psa a odstranění vady dodáním nového bezvadného jedince. Obdobný závěr platí pro navrácení psa při odstoupení od kupní smlouvy.
Vzhledem k tomu, že poslední zasedání Ústřední komise pro ochranu zvířat konané dne 3. prosince 2015 nebylo kvůli nedostatečnému počtu přítomných členů usnášeníschopné, obrátil se předseda s žádostí o konzultaci na předsedu Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti.
Po pečlivém prostudování podnětu a zohlednění všech argumentů se předseda Ústřední komise pro ochranu zvířat se stanoviskem odborné platformy ANIMAL EYE ztotožnil a vydal následující doporučení:
Při podstatném porušení kupní smlouvy o prodeji psa v důsledku vadného plnění nelze požadovat navrácení zvířete a odstranění vady dodáním nového bezvadného jedince, resp. navrácení zvířete při odstoupení od kupní smlouvy, pokud mezi psem a novým majitelem již došlo k vytvoření emoční vazby, jejímž přetržením by zvíře strádalo. Každý případ je třeba posuzovat podle konkrétních okolností.
Cílem předmětného doporučení je upozornit praxi na nutnost reflexe § 494 NOZ a zvýšit informovanost široké veřejnosti o této problematice. Předseda Ústřední komise pro ochranu zvířat i právní specialisté z odborné platformy ANIMAL EYE současně nabízí pomoc při konzultacích nebo posuzování výše uvedených skutečností.
Tento názor předsedy Ústřední komise pro ochranu zvířat není právně závazný – byl přijat s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor předsedy Ústřední komise pro ochranu zvířat na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.
Další články
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.
EET 2.0: na čem vůbec stojí slibovaných 14 miliard?
Schválení EET 2.0 Poslaneckou sněmovnou znovu rozvířilo ostrou debatu o skutečném fiskálním přínosu evidence tržeb a právní jistotě českých podnikatelů. Jaké jsou rozpočtové odhady Ministerstva financí i nezávislých ekonomů?
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.
Technologická proměna člověka jako právní problém v práci a sociální péči
Exoskelet může ulehčit zádům pracovníka, chytrá protéza zpřesnit pohyb a domácí senzory umožnit člověku zůstat déle ve vlastním bytě. Technologie zde nevystupuje jako protivník. Často řeší skutečný problém: snižuje fyzickou zátěž, podporuje soběstačnost a nahrazuje kapacitu, kterou zaměstnavatel, rodina nebo sociální služba nemají.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (2. část)
Předchozí díl nastínil úvod do problematiky platformové práce a otázku aplikace právní domněnky a automatické rekvalifikace. Další díl si klade za cíl na tohle téma navázat, a to analýzou redefinice závislé práce a jejich jednotlivých znaků.



