Šikana na pracovišti a odpovědnost zaměstnavatele

Co se rozumí šikanou na pracovišti

Pojem šikana na pracovišti – ve formě mobbingu, bossingu či jiných forem – není v českém právním řádu výslovně definován, přesto na něj některá zákonná ustanovení pamatují. Označujeme jí zejména jako zjevné zneužití práva dle § 8 občanského zákoníku a jako porušení základních pracovněprávních zásad, včetně ochrany postavení zaměstnance, práva na bezpečné pracovní podmínky a zásady rovného zacházení.

Kdo odpovídá za šikanu na pracovišti?

Zaměstnavatel nese objektivní odpovědnost za újmu vzniklou zaměstnanci při plnění pracovních úkolů – šikanu nevyjímaje – ať ji způsobil vedoucí, nebo řadový zaměstnanec. Poškozený proto uplatňuje nároky primárně vůči zaměstnavateli. Předpokladem odpovědnosti je vznik majetkové škody či nemajetkové újmy v důsledku šikany (např. újma na zdraví, včetně psychické), porušení právní povinnosti či dobrých mravů a příčinná souvislost.

V praxi tak může jít o:

• náhradu léčebných nákladů,
• náhradu ušlého výdělku,
• odčinění zásahu do důstojnosti a jiných přirozených práv.

Judikatura dovodila, že i např. posttraumatická stresová porucha vzniklá z jednorázového šikanózního intenzivního incidentu na pracovišti může být kvalifikována jako pracovní úraz, z čehož následně plyne zvláštní režim odškodňování dle zákoníku práce.

Odpovídá i sám šikanující?

Odpovědnosti se však zcela nezbavuje ani šikanující zaměstnanec, neboť zaměstnavatel proti němu může uplatnit regresní nárok. Jeho výše závisí na míře zavinění takového zaměstnance na jedné straně a na míře zavinění zaměstnavatele na straně druhé. Odpovědnosti se však zcela nezbavuje ani šikanující zaměstnanec, neboť zaměstnavatel proti němu může uplatnit regresní nárok. Jeho výše závisí na míře zavinění takového zaměstnance na jedné straně a na míře zavinění zaměstnavatele na straně druhé.

Co z toho plyne pro zaměstnavatele?

Pro zaměstnavatele z toho plynou konkrétní poučení: deklarativní „nulová tolerance“ zakotvená v interních předpisech nestačí. Je nutné šikanu aktivně vyhledávat, každé oznámení na podezření bez průtahů prošetřit a přijmout účinná opatření nejen k nápravě, nýbrž také k předcházení. Pokud zaměstnavatel takové povinnosti zanedbá, hrozí nejen postih ze strany orgánů inspekce práce, ale snižuje se tím též míra případného regresního nároku, který může vůči šikanujícímu zaměstnanci úspěšně uplatnit.