Jak na předsedu Nejvyššího soudu?

Vzhledem k ústavněprávním poměrům by nemělo nikoho překvapit, že tento výběr se na rozdíl od slovenského způsobu odehrál zcela skryt zrakům veřejnosti. Překvapivé pro mě bylo spíše to, že se mnozí dovolávali jakési transparentnosti procesu této výlučné personální prezidentské pravomoci a žehrali na osobu současného prezidenta, aniž se rozpomněli, že ani jeho předchůdci nepostupovali jinak a v období „pomotejlovském“ jmenovali dvě předsedkyně a jednoho předsedu takříkajíc zcela bez varování a bez zveřejňování svých úvah a motivací.

Tentokrát se ovšem i vzhledem k jisté časové prodlevě diskutovala jména možných nástupců a je nepochybně plýtváním nabízejícího se osobnostního potenciálu soudců Nejvyššího soudu, že nebyl vybrán ani jeden z veřejností favorizovaných adeptů, neboť jak Robert Fremr, tak Roman Fiala disponují skvělým renomé, které je kvalifikačním předpokladem pro tento post. Prezidentův prst ovšem ukázal na nenápadného dr. Angyalossyho, který se funkce ujal s vervou a velkou mediální vstřícností. Protože nebyl veřejnosti příliš znám, vyvolalo jeho jmenování ve sdělovacích prostředcích velké překvapení. Možná proto se zvedla okamžitá vlna aktivního zjišťování, o koho vlastně jde, a posuzování, zda a proč je vhodnou osobou pro takový úřad. Snad lze novinářům tuto přemíru aktivity prominout při vědomí, že tím doháněli nedostatek informací, nicméně některé přístupy již hraničily s neúctou k vybrané osobě. Mám na mysli zejména anketu Lidových novin v tzv. Právním barometru z 27. 5. 2020, zda je jmenování Petra Angyalossyho tou nejlepší volbou; tu přitom už předcházela glosa téhož listu z 25. 5. 2020 o nepřesvědčivém nástupu nového šéfa Nejvyššího soudu. Spíše úsměvné pak bylo pozdvižení nad faktem, že studoval práva dálkově, vždyť v dnešní pohnuté době to vlastně svým způsobem jsou nuceni činit všichni studenti… Kam se ale poděla příslovečná doba sto dní hájení, která se obvykle respektuje u řady jiných veřejných funkcionářů? Právě proto, že oproti některým jiným není tolik veřejně známý, nový nejvyšší funkcionář obecné justice teprve postupně ukáže své kvality. Není důvod o tom předem pochybovat a nedat mu tu možnost.

V těchto dnech již doba hájení uplynula, avšak náhle jsou tu úplně jiné problémy a stránky novin plní především potíže spojené s recidivujícím covidem. Tak se asi nový předseda dočká určitého odkladu, než se začne zkoumat, jak si počíná ve svěřeném úřadě. Možná obnovenou vlnu zájmu vyvolá i analogická situace při jmenování místopředsedy dovolacího soudu, neboť Romanu Fialovi koncem roku skončí funkční období. A divil bych se, kdyby tentokrát nechal pan prezident nahlédnout pod pokličku své justiční personální politiky. Tak snad aspoň ani tentokrát nesáhne vedle. Pokud ovšem stihne jednat dříve, než se třeba pravidla jmenování soudních funkcionářů zcela změní…