Náhrada škody za zpožděný let

(Soudní dvůr vůbec poprvé přistoupil ke zrušení rozsudku Tribunálu vydaného v řízení o předběžné otázce, protože výklad v něm použitý podle jeho názoru narušoval jednotu a soulad unijního práva)

V červenci 2023 měla jistá paní cestovat z Izmiru (Turecko) do Varšavy (Polsko). Její let měl při přistání více než tříhodinové zpoždění. Letadlo, s nímž byl let uskutečněn, předtím absolvovalo jiný let mezi Katovicemi (Polsko) a Izmirem a samo mělo zpoždění v důsledku rozhodnutí řízení letového provozu. Toto rozhodnutí souviselo s omezením vzdušného prostoru Maďarska a Rumunska, které bylo zavedeno v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek. Navíc byla po příletu letadla do Izmiru zjištěna technická závada, jejíž oprava trvala více než dvě hodiny.

Cestující svůj nárok na náhradu škody postoupila specializované společnosti, a ta nyní požaduje od leteckého dopravce náhradu škody ve výši 400 eur.

Polský soud, jemuž byl spor předložen, konstatuje, že pokud by se od celkového zpoždění odečetla časová ztráta spojená s rozhodnutím řízení letového provozu, let z Izmiru do Varšavy by přistál se zpožděním menším než tři hodiny, takže by cestující nárok na náhradu škody neměla. Snaží se proto zjistit, za jakých podmínek může rozhodnutí řízení letového provozu představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu unijního práva[1], která by mohla dopravce zprošťovat povinnosti zaplatit náhradu škody.

V rozsudku ze dne 21. ledna 2026[2] odpověděl Tribunál Evropské unie[3], že takové rozhodnutí není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a v zásadě se vymyká jeho účinné kontrole, a to bez ohledu na své odůvodnění, ledaže by letecký dopravce k jeho přijetí přispěl. Podle Tribunálu není relevantní okolností důvod přijetí rozhodnutí řízení letového provozu, nýbrž toto rozhodnutí samo, jelikož právě toto rozhodnutí zvenčí ovlivňuje uskutečnění letu. Tribunál proto dospěl k závěru, že takové rozhodnutí může představovat „mimořádnou okolnost“, i když samo o sobě nezpůsobilo zpoždění v délce tří hodin nebo více.

Na návrh prvního generálního advokáta se Soudní dvůr rozhodl rozsudek Tribunálu zčásti přezkoumat[4] z důvodu vážného nebezpečí narušení jednoty nebo souladu unijního práva.

Ve svém dnešním rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že výklad použitý Tribunálem skutečně narušuje jednotu a soulad unijního práva. Rozsudek Tribunálu proto v rozsahu, v němž byl předmětem přezkumu, zrušil.

Soudní dvůr dovodil, že každé rozhodnutí řízení letového provozu nemůže být samo o sobě kvalifikováno jako „mimořádná okolnost“. Letečtí dopravci se při výkonu své činnosti s tímto typem rozhodnutí nutně setkávají, a to běžně a pravidelně. K prokázání existence „mimořádných okolností“ je třeba identifikovat událost, která vedla k přijetí rozhodnutí řízení letového provozu, a v každém jednotlivém případě ověřit, zda se jedná o událost, která svou povahou či původem není vlastní běžnému výkonu činnosti dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole.

Aby se dopravce zprostil své povinnosti k náhradě škody, nestačí mu proto pouhé odvolání se na dané rozhodnutí. Dopravce musí prokázat, že toto rozhodnutí bylo přijato z důvodu okolnosti, která má sama o sobě mimořádnou povahu.

Soudní dvůr, který svou odpovědí nahradil odpověď Tribunálu, připomněl, že v daném případě bylo rozhodnutí řízení letového provozu přijato z důvodu omezení maďarského a rumunského vzdušného prostoru, které bylo zavedeno v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek. Takové podmínky mohou představovat mimořádné okolnosti, jsou-li natolik závažné, že brání bezpečnému uskutečnění dotčeného letu v souladu s původně stanoveným plánem. V takovém případě totiž tyto podmínky nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole. Je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda tomu tak v daném případě skutečně bylo.

Soudní dvůr dále poznamenal, že událost může představovat „mimořádnou okolnost“, i když sama o sobě nezpůsobila zpoždění letu o tři hodiny nebo více. Pokud je zpoždění na příletu způsobeno takovouto událostí a současně i další okolností, je třeba od celkového zpoždění odečíst dobu připadající na mimořádnou okolnost, aby bylo možné určit, zda má cestující nárok na náhradu škody.

---

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozsudku ve věci C-108/26 RX není v současnosti k dispozici

[1] Článek 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů.

[2] Rozsudek ze dne 21. ledna 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu), T-134/25.

[3] Od 1. října 2024 je Tribunál příslušný rozhodovat o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce v šesti zvláštních oblastech, mezi něž patří i náhrady a pomoc cestujícím v případě odepření nástupu do dopravního prostředku nebo zpoždění či zrušení dopravní služby (viz také tiskovou zprávu č. 125/24).

[4] Přezkum se týká pouze odpovědí, které Tribunál podal na první dvě ze čtyř otázek položených vnitrostátním soudem. Soudnímu dvoru nepřísluší nahrazovat odůvodnění Tribunálu ke třetí a čtvrté otázce, které nebyly předmětem přezkumu, svou vlastní odpovědí.