V rozsudku z dnešního dne Soudní dvůr upřesnil, jakým způsobem je třeba zajistit dosažení spravedlivé rovnováhy mezi zájmem zaměstnavatele, jehož etika je založena na náboženství, na tom, aby nebyla zpochybněna tato etika a právo na autonomii, na jedné straně, a zájmen zaměstnance nebýt diskriminován z důvodu náboženského vyznání, na straně druhé. Unijní právo přiznává každému členskému státu prostor pro uvážení při vyvažování těchto zájmů. I když se vnitrostátní soudy musí zdržet posuzování legitimity vlastní etiky církve nebo dané organizace, přísluší nicméně právě jim, a nikoli dotyčné církvi nebo organizaci, aby posoudily, zda je určitý profesní požadavek z důvodu povahy daných činností nebo podmínek jejich výkonu se zřetelem na tuto etiku podstatný, legitimní a odůvodněný. V této věci měl Soudní dvůr za to, že takový katolický spolek, jakým je Katolishe Schwangerschaftsberatung (spolek nabízející katolické poradenství pro těhotné ženy) nemůže v zásadě propustit zaměstnankyni pouze proto, že vystoupila z katolické církve, když tento spolek zaměstnává za účelem plnění týchž úkolů i nekatolíky. V takové situaci totiž samotné vystoupení z církve podle všeho neohrožuje etiku a právo na autonomii spolku. Posouzení tohoto aspektu v projednávané věci však bude nakonec na Spolkovém pracovním soudu.
Katholische Schwangerschaftsberatung je spolkem v rámci německé katolické církve, který poskytuje poradentství těhotným ženám. Vyžaduje, aby všichni jeho zaměstnanci dodržovali směrnice katolické církve, podle nichž cílem veškerého těhotenského poradenství je ochrana života nenarozeného dítěte a musí být vedeno snahou o povzbuzení těhotné ženy k tomu, aby pokračovala v těhotenství a přijala své dítě.
Poté, co jedna ze zaměstnankyň vystoupila[1] z katolické církve[2], byla právě z tohoto důvodu propuštěna ze zaměstnání. Podle platného kanonického práva je totiž vystoupení z církve považováno za závažné porušení povinnosti zachovávání věrnosti.
Dotyčná poradkyně toto vystoupení odůvodnila tím, že limburská diecéze od osob katolického vyznání, jež stejně jako ona žijí ve společném manželství s osobou jiného vyznání, která dosahuje vysokých příjmů, vybírala kromě státní církevní daně dodatečný církevní příspěvek. Kromě toho tento spolek zaměstnával v téže poradně pracovníky nekatolíky, na něž se nevztahoval tento požadavek věrnosti, a kterým tedy nehrozilo propuštění z tohoto důvodu. Tato poradkyně proto napadla důvodnost svého propuštění u německých soudů.
Spolkový pracovní soud, který je toho názoru, že propuštění dotyčné poradkyně je případem rozdílného zacházení založeného na náboženském vyznání, vyjádřil pochybnosti ohledně odůvodnitelnosti tohoto nerovného zacházení. Požádal proto Soudní dvůr o výklad unijních pravidel týkajících se rovného zacházení v zaměstnání a povolání[3] ve světle Listiny základních práv Evropské unie[4].
Soudní dvůr odpověděl, že právo Unie brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž soukromá organizace, jejíž etika je založena na náboženském vyznání, může od zaměstnance, který je členem určité církve praktikující toto náboženství, požadovat, aby pod sankcí propuštění nevystoupil[5] za trvání pracovního poměru z této církve nebo aby za účelem pokračování pracovního poměru znovu vstoupil do uvedené církve poté, co z ní vystoupil, ačkoli
– tato organizace zaměstnává jiné osoby k plnění stejných úkolů, jaké plní dotčený zaměstnanec, aniž vyžaduje, aby tyto osoby byly členy téže církve, a
– tento zaměstnanec vůči dotyčné církvi na veřejnosti nevystupuje nepřátelsky.
pokud s ohledem na povahu pracovních činností uvedeného zaměstnance nebo na podmínky jejich výkonu nejsou tyto profesní požadavky podstatné, legitimní a odůvodněné se zřetelem k etice uvedené organizace.
I když je posouzení tohoto věcí Spolkového pracovního soudu, Soudní dvůr mu nicméně poskytl několik vodítek.
Podle Soudního dvora se sporný požadavek nejeví jako „podstatný“ pro činnost poradce v těhotenských záležitostech. Spolek Katholische Schwangerschaftsberatung totiž obsadil tato pracovní místa zaměstnanci, z nichž někteří nejsou členy katolické církve. To nasvědčuje tomu, že samotný spolek nepovažuje příslušnost ke katolické církvi za nezbytnou, ale postačuje, že se tito poradci zavazují dodržovat v dané oblasti směrnice této církve.
Navíc dotyčná poradkyně zdůvodnila své vystoupení z církve tím, že má povinnost hradit dodatečný příspěvek, protože její manžel není katolík a má vysoké příjmy. Tímto vystoupením z církve se nedistancovala ani neodvrátila od základních zásad a hodnot katolické církve. Mimoto z ničeho nevyplývá, že by již nebyla ochotna nebo schopna řídit se uvedenými církevními směrnicemi, k jejichž dodržování se zavázala ve své pracovní smlouvě.
Je v každém případě na spolku Katholische Schwangerschaftsberatung, aby prokázal, že údajné riziko zásahu do jeho etiky nebo práva na autonomii je pravděpodobné a vážné, takže zavedení takového požadavku se jeví skutečně jako nezbytné a přiměřené.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-258/2024
[1] Učiněním prohlášení před příslušným obecním orgánem. Tento orgán o tomto vystoupení informuje pouze katolickou církev a zaměstnavatele, aby tuto skutečnost mohl zohlednit při výpočtu odměny zaměstnance.
[2] A též odmítla do ní znovu vstoupit.
[3] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání
[4] Konkrétně právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání, jakož i zákaz jakékoli diskriminace na základě náboženského vyznání.
[5] Nebo chce-li pokračovat v pracovním poměru, aby znovu vstoupil do této církve.
Diskuze k článku ()