Soudní dvůr upřesňuje práva spotřebitelů v oblasti leasingu a úvěru na automobil: Právo spotřebitele na odstoupení v případě leasingové smlouvy na automobil bez povinnosti odkupu z unijního práva nevyplývá. Naproti tomu v případě úvěrové smlouvy uzavřené za účelem odkoupení motorového vozidla může spotřebitel, aniž by se dopustil zneužití práva, uplatnit své právo odstoupit od smlouvy kdykoli, dokud neobdrží úplné a přesné informace o svých právech a povinnostech a v době, kdy je smlouva plněna, tedy obvykle před poslední splátkou.
Několik spotřebitelů před zemským soudem v Ravensburgu (Německo) tvrdí, že platně odstoupili od leasingových nebo úvěrových smluv, které uzavřeli s bankami navázanými na výrobce automobilů (BMW Bank, Volkswagen Bank a Audi Bank). Tyto smlouvy se týkaly motorového vozidla na leasing bez povinnosti odkupu a financování ojetého motorového vozidla.
V případě leasingové smlouvy spotřebitel navštívil autorizovaného prodejce automobilů, který byl oprávněn poskytovat informace o smlouvě, a tato smlouva byla následně uzavřena přímo mezi tímto spotřebitelem a bankou s použitím prostředků komunikace na dálku. V případě úvěrových smluv autorizovaní prodejci jednali jakožto zprostředkovatelé bank.
Všichni tito spotřebitelé odstoupili od smlouvy několik měsíců, či dokonce několik let po jejím uzavření, jeden z nich však využil svého práva odstoupit od smlouvy až po úplném splacení úvěru. Uvedení spotřebitelé mají za to, že lhůta pro odstoupení od smlouvy v délce 14 dnů stanovená unijním právem nezačala běžet, protože při uzavření smlouvy nebyli dostatečně informováni o svých právech a povinnostech. Co se týče bank, ty tvrdí, že odstoupení od smlouvy musí být v každém případě po uplynutí této lhůty kvalifikováno jako zneužívající.
Zemský soud v Ravensburgu se v této věci dotázal Soudního dvora.
Soudní dvůr rozhodl, že spotřebitel, který uzavřel leasingovou smlouvu na motorové vozidlo objednané podle jeho požadavků, nemá na základě unijního práva [1] [2] [3] právo od ní odstoupit, pokud smlouva stanoví, že nemá povinnost po skončení doby leasingu motorové vozidlo odkoupit. To platí i v případě, že byla smlouva uzavřena na dálku nebo mimo obchodní prostory.
V případě úvěrových smluv[4] konstatoval Soudní dvůr, že lhůta pro odstoupení od smlouvy v délce 14 dnů, která je pro takové smlouvy stanovena, nezačne běžet, pokud jsou informace, které musí obchodník poskytnout při uzavření smlouvy, neúplné nebo nesprávné do té míry, že to mělo dopad na posouzení spotřebitele o rozsahu jeho práv a povinností a na jeho rozhodnutí smlouvu uzavřít. Za těchto okolností nelze výkon práva odstoupit od smlouvy po uplynutí 14 dnů v žádném případě považovat za zneužívající, i když k němu dojde po dlouhé době od uzavření smlouvy.
Soudní dvůr nicméně upřesnil, že jakmile byla úvěrová smlouva zcela splněna, spotřebitel již nemůže využít svého práva od smlouvy odstoupit.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-38/21
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku. Leasingová smlouva bez povinnosti odkupu se totiž podobá spíše smlouvě o pronájmu a netýká se tedy finanční služby ve smyslu směrnice.
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Tato směrnice se totiž nepoužije na leasingovou smlouvu bez povinnosti odkupu.
[3] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů. Na leasingovou smlouvu uzavřenou na dobu určitou a týkající se motorového vozidla, které odpovídá požadavkům spotřebitele, se totiž vztahuje výjimka z práva odstoupit od smlouvy, která má za cíl chránit obchodníka před rizikem, že toto vozidlo nebude moci dále postoupit, aniž by utrpěl značnou hospodářskou škodu.
[4] Ve smyslu směrnice 2008/48.
Diskuze k článku ()