Provozovatel díla: Divadelní vystoupení

Nejvyšší soud (NS) vyložil, kdo je podle autorského zákona považován za provozovatele živého provedení autorského díla. Dospěl k závěru, že provozovatelem je ten, kdo vlastním jménem a na vlastní odpovědnost organizačně zajišťuje představení – zejména sjednává výkonné umělce (a to i formou objednání vystoupení), prodává vstupenky, zajišťuje propagaci a nese hospodářské riziko, a nikoli pouze ten, kdo dílo umělecky provádí nebo jen pronajímá (či jinak přenechává) prostor k uskutečnění představení.

NS tak potvrdil rozhodnutí nižších soudů ve sporu dědice spoluautora her Divadla Járy Cimrmana Ladislava Smoljaka proti Žižkovskému divadlu J. Cimrmana, příspěvkové organizaci městské části Praha 3, která v letech 2019 a 2020 provozovala představení bez uzavřené licenční smlouvy. Divadlo se bránilo tím, že je tzv. stagionou a odpovědnost za autorská práva má nést přímo soubor „Divadlo Járy Cimrmana“. Tomuto výkladu však NS nepřisvědčil.

Podle NS není rozhodující, jak se subjekt sám označuje, zda má vlastní soubor ani to, že samotné umělecké provedení zajišťují jiní. Pouhé tvrzení, že divadlo „jen půjčuje sál“, neobstojí, pokud se ve skutečnosti aktivně podílí na celé produkci a představení organizačně zajišťuje.

Rozhodnutí má širší význam pro kulturní praxi. Týká se obecně subjektů, které pořádají živá představení, tedy nejen kamenných divadel, ale také případně provozovatelů kulturních domů, organizátorů festivalů apod. NS zdůraznil, že kdo fakticky organizuje živou kulturní produkci, musí mít souhlas nositelů autorských práv, jinak odpovídá za neoprávněné užití díla a je povinen vydat bezdůvodné obohacení.

Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího soudu

Celý text rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1993/2025