Členství cizinců v politických stranách

Generální advokát Richard de la Tour: Polsko a Česká republika tím, že občanům Unie, kteří nejsou státními příslušníky těchto členských států, ale mají v nich bydliště, odepírají právo stát se členy politické strany, porušily unijní právo v oblasti voleb

Zákony platné v Polsku a v České republice přiznávají právo stát se členem politické strany pouze tuzemským státním příslušníkům. Podle Evropské komise proto občané Unie, kteří mají bydliště v těchto členských státech, ale nejsou jejich státními příslušníky (dále jen „mobilní“ občané Unie), nemohou vykonávat své právo být voleni v obecních a evropských volbách za stejných podmínek jako polští a čeští státní příslušníci. Komise měla za to, že taková situace vede k diskriminaci na základě státní příslušnosti, která je neslučitelná s článkem 22 SFEU, a proto podala k Soudnímu dvoru dvě žaloby pro nesplnění povinnosti proti Polsku a České republice.

Generální advokát Jean Richard de la Tour navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že tyto žaloby jsou opodstatněné. Podle jeho názoru úprava členství v politické straně sice spadá do pravomoci členských států, avšak členské státy musí při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které vyplývají z unijního práva. Z toho vyplývá, že každý „mobilní“ občan Unie musí mít možnost vykonávat právo být volen v obecních a evropských volbách za stejných podmínek jako tuzemští státní příslušníci.

Vzhledem k ústřední a zásadní roli, kterou politické strany zaujímají ve volebních systémech členských států a při účasti na politickém životě, má generální advokát Richard de la Tour za to, že „mobilní“ občan Unie, který nemůže kandidovat jako člen politické strany, je postaven do situace, která snižuje jeho vyhlídky být zvolen v obecních nebo evropských volbách oproti tuzemským státním příslušníkům. Generální advokát v tomto kontextu zdůraznil, že tuzemští státní příslušníci se mohou podle vlastního uvážení rozhodnout, zda budou v těchto volbách kandidovat jako členové politické strany nebo jako nezávislí, kdežto „mobilní“ občané Unie mají k dispozici pouze posledně uvedený způsob.

Pokud jde o případné odůvodnění této diskriminace, má generální advokát za to, že členství „mobilních“ občanů Unie v politické straně s cílem zajistit účinnost jejich práva být voleni v obecních a evropských volbách nemůže narušit národní identitu Polska nebo České republiky.

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Stanovisko k ČR: C-808/21

Stanovisko k Polsku: C-814/21