Řidič úmyslně zamlčel onemocnění epilepsií, díky čemuž získal posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, a ačkoliv si byl vědom své zdravotní nezpůsobilosti bezpečně řídit motorové vozidlo, řídil vlastní osobní automobil. V důsledku zhoršení zdravotního stavu epileptickým záchvatem překročil dovolenou rychlost jízdy omezenou na padesát km/h přibližně o patnáct km/h, ztratil vládu nad vozidlem, najel na chodník, kde ohrozil jednoho chodce, a poté, co strhl řízení vozidla vlevo, přejel do protisměru, kde v blízkosti sloupu veřejného osvětlení najel na chodník na levé straně mostu a přední částí vozidla narazil do manželského páru. Oba manželé byli nabráni na kapotu a narazilem vozidla do kamenného zábradlí byli z kapoty přehozeni přes zábradlí do řeky, přičemž oba na následky zranění a topení zemřeli.
Řidič, odsouzený za usmrcení z nedbalosti, se bránil, že nebylo dostatečně prokázáno, že příčinou nehody byl epileptický záchvat. Přitom však nenabízel alternativní skutkový děj, pouze poukazoval na nedostatečné prokázání skutkového děje soudem. Jelikož Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a nešlo zde o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, dovolání odmítl.
Diskuze k článku ()