Cestovní náhrady v rámci exekuce postihnout nelze

Zákon výslovně uvádí, že cestovní náhrady se nepočítají do čisté mzdy. To znamená, že cestovní náhrady nebylo možné postihnout srážkami ze mzdy. O této skutečnosti nikdy nebylo pochyb.

Bylo však sporné a mezi soudy mnoho let nevyjasněné, zda je možné cestovní náhrady postihnout přikázáním jiné peněžité pohledávky. Nejvyšší soud nyní tyto nejasnosti odstranil, když autoritativně potvrdil, že to možné není.[1] Exekutorská komora ČR toto rozhodnutí vítá, neboť daná věc byla dosud diskutabilní a existovalo mnoho právních výkladů.

Současně je však nutné upozornit, že soudní exekutoři postihovali cestovní náhrady zásadně jen tam, kde měl zaměstnanec např. minimální mzdu a nepoměrně vysoké cestovní náhrady. V takových případech tedy bylo důvodné podezření, že cestovní náhrady jsou fakticky příjmem, a nikoliv refundací skutečně vynaložených nákladů. Tento jev bohužel není nijak neobvyklý. V praxi se nemálo zneužívá toho, že cestovní náhrady jsou nedaňová položka a neodvádí se z nich pojistné. To v důsledku vede nejen k nemožnosti věřitele domoci se po takovém dlužníkovi zaplacení dluhu v rámci exekuce, ale také ke krácení odváděného pojistného na úkor řádně platících zaměstnanců a účastníků systému. Exekutorská komora ČR zvažuje schůzku s představiteli Ministerstva financí za účelem odstranění tohoto negativního jevu podobného tzv. švarcsystému.

Zdroj: Exkutorská komora ČR

[1] 21 Cdo 3774/2013