Mediální zákony jsou zastaralé, ministerstvo chystá novely

Největší diskuse se podle Kalistové očekává u připravovaných novel zákonů o Českém rozhlasu a České televizi. Na konferenci přiblížila současnou pracovní verzi, jejíž součástí je například převedení pravomocí dozorčích komisí pod nově zřízené správní rady. Členové proměněných veřejnoprávních rad by byli přímo nominováni politickými stranami, ale i vybranými institucemi nebo sdruženími jako Akademie věd, Asociace krajů, Svaz měst a obcí, Syndikát novinářů, Český helsinský výbor, Ekumenická rada církví, Rada seniorů a další více než desítkou organizací. “Materiál není hotový, je ve formě úvah, které se mohou ubírat různými směry,” upozornila Kalistová. Otázkou například je, do jaké míry bude účast v radě čestná nebo jak bude odměňována.

Snahu upravit mediální zákony obecně vítá Český rozhlas, který v příštím roce zatím čekají dvě novely. “Nejhorším přístupem by bylo zakonzervování stávajícího stavu v kombinaci s dalšími omezujícími administrativními opatřeními. Doufáme, že legislativa se do budoucna stane pokud možno otevřenou a moderní,” řekl Milan Malina z právního oddělení ČRo. První znovel, takzvaná malá, je již ve Sněmovně a má rozhlasu zajistit šíření další stanice v pásmu VKV. S druhou, kterou zatím ministerstvo připravuje, ale rozhlas nesouhlasí. Připravovanounovelu kritizoval i šéf současné Rady ČRo Michal Stehlík, ačkoli současně připustil, že určitá změna pravomocí rad je nezbytná.

Kritiku vůči chystané změně fungování rad již dříve vyjádřila Česká televize. Generální ředitel ČT Petr Dvořák v dopise ministru kultury mimo jiné uvedl, že ČT postrádá “komplexní a důslednou analýzu problematiky a odůvodněnou koncepci změn mediální legislativy”. Spíše zdrženlivý je také místopředseda Rady ČT Jiří Závozda. “Zatím se mi zdá, že ta diskuse, jak je vedena, může televizi spíš uškodit,” řekl.

O současném stavu zákonů, které v některých bodech jdou nad rámec evropské směrnice, promluvil vedoucí právního oddělení FTV Prima Pavel Kubina, který je i členem orgánů Asociace televizních organizací (ATO). Jako příklad zmínil pokuty za neobjektivitu či nevyváženost, které jsou podle něj na hraně ústavnosti a nemají obdobu v jiných typech médií. V případě zajištění objektivity by podle něj dostatečným nástrojem bylo právo na zveřejnění odpovědi.

Kubina kritizoval také povinnost vysílatele uchovávat záznamy a vydat je na vyžádání regulatornímu orgánu. Lépe definováno by mělo být také převzaté vysílaní, aby byl odstraněn problém “parazitování” na programu vysílatele. Mezi dalšími náměty, o nichž se diskutuje například v ATO, vedle posílení samoregulace zmínil posunutí hranice pro vysílání vulgarismů ze současných 22:00 na 20:00, dále vypuštění povinnosti vysílat logo v rámci sponzoringu nebo umožnění politické reklamy.