Ústavní soud odmítl stížnosti společnosti Albert proti pokutám za klamavé slevy

Čtyři stížnosti, které se v součtu týkaly pokut za 490.000 korun, sloučil ÚS do jednoho řízení. Důvodem odmítnutí je zjevná neopodstatněnost, zjistila ČTK z usnesení.

Rozhodnutí o pokutách jsou podle ústavních soudců řádně a pečlivě odůvodněná. “To, že stěžovatelka nesouhlasí s vyzněním či koncepcí odůvodnění napadených soudních rozhodnutí, nelze zaměňovat s jejich nedostatečným odůvodněním či snad dokonce nepřezkoumatelností,” stojí v usnesení soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské. Stěžovatelkou byla v řízení před ÚS společnost Albert.

Řetězec podle inspekce a správních soudů porušil nová pravidla na ochranu spotřebitele. Namísto toho, aby slevu vypočítal z nejnižší ceny, za kterou zboží prodával v posledních 30 dnech, odvozoval ji často z vyšších hodnot, aby vypadala lákavěji. Případně povinný údaj o nejnižší ceně uváděl na slevové tabulce jen na okraji, drobným a hůře čitelným písmem.

V řízeních před správními soudy Albert například uváděl, že zákon sice ukládá povinnost informovat o nejnižší ceně, ale nespecifikuje formu. Inspekce prý k tomu nedala jasný návod. Řetězec poukazoval také na to, že spotřebitelé slevové komunikaci rozumí, což dokládal i vlastním průzkumem.

Správní soudy vycházely zejména z rozsudku Soudního dvora EU, podle kterého prodejní cena zboží nabízeného spotřebitelům musí být jednoznačná, snadno rozpoznatelná a dobře čitelná. Společnost Albert podle NSS této povinnosti nedostála. Pro průměrného spotřebitele je podle NSS klíčové, aby “poskytované informace o slevě byly srozumitelné, transparentní, věrohodné, a současně aby nezkreslovaly jeho vnímání slevové výhody”.

V ústavních stížnostech firma také tvrdila, že byla vícekrát potrestána za stejný skutek. Cenová komunikace totiž byla centrálně nastavená pro všechny prodejny. Přesto jednotlivé oblastní inspektoráty ČOI vyměřily více pokut, a to na základě kontrol v různých prodejnách. Ani v tom však ústavní soudci nespatřovali porušení základních práv.

Inspekce podle ÚS nepokutovala samotné centralizované rozhodnutí, ale způsob komunikace se spotřebiteli v konkrétních prodejnách, na konkrétních územích, který měl dopad na konkrétní a vzájemně odlišný okruh spotřebitelů. “Jednoduše řečeno, prodejny stěžovatelky v různých oblastech mají odlišné spádové oblasti a skupiny spotřebitelů, kteří v nich nakupují, se typicky podstatně nepřekrývají. Informování spotřebitelů o slevách v jednotlivých prodejnách má proto specifický dopad na odlišné skupiny spotřebitelů,” konstatoval ÚS.