Zákon o významné tržní síle dál platí, soud škrtl jen malou část

Soud zrušil jen jednu z podmínek stanovených pro náležitosti smluv mezi odběrateli s významnou tržní silou a jejich dodavateli. Podle zákona musely smlouvy obsahovat také výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž objem nesměl překročit tři procenta z ročních tržeb dodavatele za potraviny dodané danému odběrateli. Šlo typicky o platby za reklamní a propagační služby, logistiku nebo za vyhodnocování a reportování prodejnosti a obrátkovosti zboží prodávaného odběratelem.

Ustanovení podle soudu nutilo smluvní strany k ohraničení celkového plnění za služby pevnou částkou, jejíž maximální výši ale nelze předem určit. Ustanovení tak bylo v rozporu s právem podnikat.

Zákon jako celek podle ústavních soudců sleduje legitimní cíl, ústavě neodporuje ani právní úprava výše pokut za přestupky podle zákona o významné tržní síle. Umožňuje totiž zohlednit při rozhodování o výši sankce vedle závažnosti deliktu a okolností jeho spáchání i majetkové poměry odpovědného subjektu, konstatoval ÚS. Zabýval se také kompetencemi antimonopolního úřadu při provádění sektorových šetření, nenašel při tom důvod k zásahu.

První podnět k soudu podali senátoři v září 2016, žádným jiným návrhem na zrušení právního předpisu se soud momentálně nezabývá déle. Další skupina senátorů následovala v roce 2017, soud obě řízení spojil. Každý návrh se týkal znění zákona účinného v jiném časovém období.

Významná tržní síla je takové postavení odběratele, v jehož důsledku si může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům při nákupu potravin. Významnou tržní sílu má podle zákona například odběratel, jehož obrat za prodej potravin a služeb přesáhne pět miliard za poslední ukončené účetní období, podle ústavních soudců je dané obratové kritérium v souladu s ústavou.

Jako zneužití významné tržní síly zákon uvádí nevyvážené smlouvy, vyžadování plateb za přijetí potravin do prodeje nebo různé typy diskriminace dodavatelů. Dozor nad dodržováním zákona má Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Senátoři podepsaní pod oběma návrhy považovali zákon o významné tržní síle za velmi nekvalitní, neurčitý a diskriminační. Má prý minimální aplikační úspěšnost, povinnosti ukládá pouze odběratelům, tedy jedné straně dodavatelsko-odběratelských vztahů, aniž by řešil případnou dominanci na straně dodavatelů.