JUDr. Marek Matěna

Soudní praxe určování výše výživného vychází ve většině případů z doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti.[1] Běžně tak soudce vezme potaz výši příjmů rodiče, počet dětí rodiče, počet dní v měsíci, které s ním dítě tráví a věk dítěte, z čehož mu vyjde očekávaná výše výživného. Nicméně Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že soudci nemají být pouze prostí počtáři, ale mají zohledňovat individuální okolnosti případu.[2] A právě jedním ze specifických případů je ten, kdy buď oba nebo jeden z rodičů dosahuje vysoce nadstandardních příjmů.

V rámci praxe advokáta zaměřeného na rodinné a trestní právo je možné se občasně setkat s problém hrozícího přerušení kontaktu mezi rodičem omezeným na svobodě za trestnou činnost a jeho nezletilým dítětem. Zejména v případech, kdy se rodina od pachatele odvrátí, může jít o zásadní problém, protože kontakt s dítětem je jedním z mála světlých okamžiků v těchto těžkých životních situacích, mnohdy též motivací vše zvládnout a dosáhnout resocializace.[1]

V rámci advokátní praxe se velice často setkáváme se zastupováním rodičů při soudním řízením o výši výživného. Ať již advokát zastupuje jakoukoliv stranu, tak jedna ze stěžejních otázek klientů spočívá ve výpočtu a určení výživného. A jak ji tedy správně určit?

V průběhu advokátní praxe se čas od času setkáváme s řešením případu úpravy péče, styku a výživného i na dítě trpící mentálním či fyzickým handicapem.