Výše výživného pro děti bohatých rodičů

Zákonná kritéria k výši výživného – zásadně stejná životní úroveň rodiče a dítěte

Shora uvedené doporučující tabulky ministerstva spravedlnosti nemohou být ze své podstaty komplexní, jelikož neobsahují všechny proměnné, které mají na výši výživného vliv. Např. hodnotu majetku, který povinný rodič vlastní. Zákon přitom stanovuje kritéria, ze kterých mají soudy při svém rozhodování vycházet.

Mezi základní zásady patří, že dítě má právo na zásadně stejnou životní úroveň jako mají jeho rodiče, což vyplývá z ustanovení § 915 OZ. Ve vztahu této zásady k bohatým rodičům se vyjádřil Ústavní soud ČR tak, že „výživné na dítě se určuje s ohledem na celkovou životní úroveň jeho rodičů, bez ohledu na to, zda rodiče své finanční prostředky vydělali, či získali z jiných zdrojů a bez ohledu na to, zda prostředky získali za jiným účelem, než je výživa dítěte. Bylo by zjevně nespravedlivé, pokud by například otec nezletilého dítěte užíval značné sumy peněz od relativně bohatých rodičů, a žil tak na poměrně vysoké životní úrovni, zatímco jeho dítě by se na této jeho životní úrovni nemohlo podílet jen proto, že peníze otce pochází z jiného zdroje než vlastní výdělečné činnosti“.[3] Z toho plyne, že pokud je rodič majetný, tak jeho výživné může být vysoké, i pokud nyní zrovna nemá vysoký příjem, ale již z minulosti má vyděláno, nebo majetek např. zdědil.

Životní úroveň rodičů pak odborná literatura i judikatura rozlišuje na realizovanou a potencionální.[4] I způsob života rodiče a jeho využívání vlastněného majetku tak má vliv na určení výše výživného. Pokud rodič žije opulentním stylem života obklopen luxusem, pak bude mít pravděpodobně vyšší výživné než rodič bohatý, žijící však relativně střídmě. Takový rodič bude mít totiž mnohem více argumentů pro uložení nižšího výživného (např. naučení dítěte skromnosti, vážit si hodnoty peněz).

Zákonná kritéria k výši výživného – majetkové poměry rodiče, odůvodněné potřeby dítěte

Další zásadní kritérium je obsaženo v ustanovení § 913 odst. 1 OZ. Rozsah výživného je ovlivněn odůvodněnými potřebami oprávněného, majetkovými poměry oprávněného, a schopnostmi, možnosti a majetkovými poměry povinného.

Výživné má totiž sloužit jednak k zabezpečení aktuálních potřeb dítěte, jako je např. ošacení, jídlo, náklady na školu či zájmovou činnost, ale taktéž k tvorbě úspor, pokud je výživné dostatečně vysoké. Ve vztahu tvorby úspor k majetným rodičům se Ústavní soud ČR[5] vyjádřil tak, že tvorba úspor má být rozumná a nemusí být vždy přímo úměrná výši majetku povinného rodiče. Pokud je např. dítě nízkého věku a movitý rodič by mu platil vysoké výživné sloužící k tvorbě úspor již od batolecího věku, pak by dovršením 18 let mělo takové dítě najednou spravovat majetek v hodnotě milionů korun. Ústavní soud má za to, že taková situaci by nemusela být pro vývoj dítěte jako mladého člověka bez velkých zkušeností ideální, a je zde velké riziko, že takový člověk by s penězi nenaložil jako řádný hospodář.

Základní pravidlo a jeho limity

Soudní soustava jako celek uznává zásadu, že rodič s nadstandardním příjmem, případně nadstandardním majetkem, má mít také nadstandardní výživné. Toto obecné pravidlo je však regulováno smyslem a účelem výživného.

Idea výživného spočívá v tom, že dítěti má zajistit takové životní podmínky, jaké by mělo, pokud by nedošlo k rozchodu rodičů. A zde se znovu dostáváme k životnímu stylu rodiče. Protože pokud rodič žil střídmě již před rozchodem rodičů, tak i dítě zámožného rodiče by zřejmě žilo střídmě, pokud by se rodiče nerozešli. A výživné by mu tak mělo zajistit stejný životní standard, jako mělo před rozchodem. Tudíž takové výživné by nemuselo být extrémně vysoké, protože i nižší částka by pokryla dosavadní životní standard. Naopak u bohatého rodiče žijícího luxusním životním stylem by bylo třeba výživným dorovnat i pro dítě po rozchodu tento luxusní životní styl, a zde by již bylo na místě i výživné určit dostatečně vysoké.

Závěr

Ústavní soud v případech bohatých rodičů vyznává myšlenku, že rodič s vysokým příjmem či majetkem má hradit taktéž vysoké výživné, avšak toto je limitováno životním nastavením daného rodiče. Rodič má totiž ze zákona rodičovskou odpovědnost a je na něm, jakým způsobem chce své dítě vychovávat. Dle názoru ústavního soudu není správné, aby soudy ničily rodiči jeho snahu vychovat své dítě ke znalosti hodnoty peněz, obtížnosti jejich výdělku a nerozhazování. Proto rozhodl, že v takovýchto případech nelze jen dle doporučující tabulky vypočítat odpovídající výši výživného, ale obecné soudy musí zkoumat i dosavadní životní styl rodiče a jeho názory na výchovu dítěte. Je přitom zřejmé, že drtivá většina majetných rodičů bude chtít svůj majetek časem předat svým dětem. Ale zároveň budou chtít rozhodnout o tom, kdy se tak stane. Často budou chtít vyčkat, až dítě bude zralé, až dostuduje nebo až si něco odpracuje. V případě vysokého výživného by však dítě s velkým majetkem disponovalo již v 18 letech, což může být kontraproduktivní. Pokud by ale dítě vysoké výživné potřebovalo např. pro školné nebo sportovní zájmovou činnost, pak toto bude mít přednost před životní úrovní rodiče.

Vzhledem k tomu, že rozhodovací praxe různých okresních a krajských soudů může být různá a zároveň jde o řízení, ve kterých může jít v souhrnu o vysoké částky, doporučujeme takové případy projednat s advokátem zaměřeným na rodinné právo.