JUDr. Michal Kandráč

Když v roce 2020 vyšel najevo rozsáhlý skandál týkající se zneužívání tzv. coaching bugu ve hře Counter-Strike: Global Offensive, čelil svět e-sportu dosud nejvýznamnějšímu etickému problému. Trenéři desítek týmů využívali herní chybu, díky níž mohli během zápasů sledovat soupeře nebo části herní mapy, které by jinak sledovat nemohli. Na základě vyšetřování e-sportovou integrity komisí ESIC bylo bez možnosti vyjádřit se potrestáno více než 30 profesionálních e-sportových trenérů, přičemž zákazy činnosti se pohybovaly v řádu měsíců až let.

Nástroje a systémy umělé inteligence jsou dnes v hledáčku snad každé větší firmy jako součást její inovační agendy. Ať už firma technologie vyvíjí, zavádí je svým zákazníkům, připravuje strategii jejich adopce nebo se je jen sama chystá využívat, vždy se vyplatí záměry probrat s právními experty. Ti s téměř nekonečným výčtem příležitostí, které umělá inteligence přináší, řeší řadu právních témat. Pojďme se podívat na ty nejčastější.

Jaké právní kroky musí producent zvládnout ještě před první klapkou, aby jeho audiovizuální dílo mohlo spatřit světlo světa? Od zajištění práv na jednotlivé záběry až po smluvní vztahy s každým členem štábu – bez pevných právních základů se produkce může rychle proměnit v noční můru. Čtěte dál a zjistěte, co vše je třeba ohlídat, aby váš projekt neztroskotal dřív, než začne.

Boom umělé inteligence (AI) postupně proniká do řady odvětví, mezi něž patří i oblast kinematografie. Potenciál AI generovat filmové postavy, ať už od nuly nebo na základě skutečné předlohy, posouvá filmový průmysl do nových vod. V tomto ohledu je nicméně nezbytné brát v potaz i potenciální dopady na celé filmové odvětví, jakož i úskalí a rizika takového řešení z hlediska osobnostních práv dotčených herců.

V našem minulém příspěvku jsme připravili shrnutí, jaké otázky související s duševním vlastnictvím (IP) by měl každý startup řešit. Nyní se blíže podíváme na to, jak v praxi zajistit, aby startup měl k předmětnému duševnímu vlastnictví potřebná práva.

Duševní vlastnictví je základním kamenem drtivé většiny startupů. Z praxe však víme, že podchytit jeho klíčová právní úskalí je zejména v počátku života startupu náročné a nákladné a není mu tak věnována dostatečná pozornost.

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se ve svém rozhodnutí ve věci Fashion ID (sp. zn. C-40/17 ze dne 29. července 2019)[1] vyjádřil k otázce odpovědnosti správců webových stránek za užívání sociálních plug-inů z hlediska zpracování osobních údajů. Tento článek si klade za cíl poskytnout čtenářům stručné vysvětlení funkce plug-inů sociálních sítí a popsat praktické dopady výše uvedeného rozhodnutí na jejich užívání.