Mgr. Ing. Jiří Rahm

S uvolňováním opatření nastolených v důsledku pandemie okolo koronaviru SARS-CoV-2 se začínají sčítat ztráty. Náhlý bezprecedentní útlum většiny sektorů ekonomiky naboural plány podnikatelů a vyvolal atypickou krizi, pro kterou jsou příznačné náhlý nedostatek hotovosti a propad nenutné spotřeby. Na makroekonomické úrovni se řada států snaží nastartovat oslabenou důvěru prostřednictvím kvantitativního uvolňování se zapojením centrálních bank. Na mikroekonomické úrovni pak státy nabízejí podnikatelům řadu dočasných úlev a podpor pro překlenutí nejhoršího období.

Potenciál až revolučních změn čeká oblast restrukturalizací a procesu oddlužení podnikatelů v rámci celé Evropské unie. Dlouho připravovaná směrnice má ambici zavést zcela nové procesy a postupy. Členské státy tak čeká nutnost významného zásahu do stávající vnitrostátní úpravy nejen insolvenčních řízení podnikatelů.

Soudní dvůr Evropské unie nedávným rozsudkem vyjasnil možný střet působnosti tzv. insolvenčního nařízení a nařízení Brusel I. Níže shrnujeme zásadní body zmíněného rozsudku a jeho možné dopady na insolvenční řízení s mezinárodním prvkem zejména ve vztahu na nařízení upravující insolvenční řízení.

V  lednu nabyla účinnosti novela zákona o dluhopisech. Součástí novely, jež připravilo Ministerstvo financí ČR, je vedle komplexní nové úpravy zajištěných dluhopisů rovněž zavedení institutu tzv. agenta pro zajištění v souvislosti s dluhopisy.  

Čím dál častěji se setkáváme s případy, kdy společnosti z daňových či jiných důvodů formálně přesídlí do Lucemburska či jiného kontinentálního státu Evropské unie. Tyto osoby často nepřestanou vykonávat své aktivity na území České republiky, kde mají mnohdy i část svého majetku. V případě nesplacených pohledávek naši klienti jako věřitelé často zápolí s otázkou, v jakém členském státě proti takovým osobám podat insolvenční návrh.