Potraty občanek EU jsou v Česku legální. Ví to Senát?
Že je v Čechách legální poskytovat interrupce občankám EU říká české i evropské právo. Novelizovat právní úpravu může přinést více škody než užitku.
Když polský ústavní soud rozhodl o zpřísnění protipotratového zákona, rozběhla se diskuse o tom, zda Polkám může legálně interrupce umožnit jejich k potratům liberální soused – Česká republika. Diskuse to byla zbytečná. Potraty pro cizinky ze zemí Evropské unie jsou v Čechách legální s – na české právo nebývale vysokou – právní jistotou.
Provádění potratů cizinkám ze států EU je v ČR legální
Legalita poskytování interrupcí cizinkám z EU vychází z české i evropské právní úpravy. Je nutno si uvědomit, že zákon o umělém přerušení těhotenství pochází z roku 1986, takže nepamatuje výslovně na naše členství v Evropské unii. V jeho § 10 se dočteme, že „Umělé přerušení těhotenství (…) se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“ K zákonu byla vydána stále platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 57/1986 Sb. Ta ve svém § 10 stanovuje výjimky ze zákazu poskytovat potraty cizinkám, které mají v Čechách jen přechodný pobyt. Výjimka se vztahuje mj. na cizinky, které mají povolení k pobytu podle mezistátních dohod. Takovou mezistátní dohodou je bezpochyby i Smlouva o fungování Evropské unie. Z jejího čl. 21 odst. 1 jasně vyplývá povolení pro občany EU pobývat na území České republiky.
Že je provádění potratů cizinkám z EU legální je z pohledu evropského práva zřejmé. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči ve svém čl. 4 odst. 3 stanovuje, že „na pacienty z jiných členských států se vztahuje zásada zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti“. Z toho vyplývá, že je legální provádět interrupce ženám z jakéhokoli státu EU za stejných podmínek jako českým ženám. Stejný závěr lze vyvodit i ze studia judikatury Soudního dvora EU. Ten ve svém judikátu z roku 1991 v případu C-159/90 jasně říká, že poskytování interrupcí spadá pod volný pohyb služeb v rámci Evropské unie.
Poskytovat interrupce cizinkám ze států EU tedy umožňuje zákon o umělém přerušení těhotenství ve spojení s prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu, právo EU i judikatura Soudního dvora EU. Můžeme se tedy ptát proč otázka na legalitu interrupcí pro Polky i jiné cizinky z EU vyvolala tolik nejistot a kontroverzí. Nabízejí se dvě odpovědi: jednak může jít o zmatky způsobené výkladem práva osobami neznalými hyerarchie právních norem. Druhým možným důvodem jsou silné morální postoje ovládající debatu o potratech, které mohou vést k usilovnému hledání právní opory pro ten který morální postoj, byť platné právo hovoří jinak.
Novelizace zákona o umělém přerušení těhotenství otevře Pandořinu skříňku.
S úmyslem právní stav okolo interrupcí pro cizinky vyjasnit se skupina senátorů rozhodla předložit návrh novely zákona o umělém přerušení těhotenství. Návrh je jednoduchá – zcela odstranit § 10 zákona, který reguluje poskytování interrupcí cizinkám, pokud mají u nás pouze přechodný pobyt. Vedle vyjasnění právního stavu by tak novela přinesla také rozšíření přístupu k interrupcím i pro cizinky ze zemí mimo EU. Je otázka na jak velkou skupinu žen by tato změna dopadla. V Čechách je možné umělé přerušení těhotenství na žádost pouze do 12. týdne těhotenství. Pokud žena trvale pobývající ve státě mimo EU zjistí, že je nečekaně těhotná, má tedy poměrně krátké časové okno k vyhledání poskytovatele interrupce. Je otázkou, zda v takovém případě bude pomýšlet právě na Českou republiku.
Někteří odborníci namítají, že „otevřít“ zákon o umělém přerušení těhotenství znamená otevřít Pandořinu skříňku. Málokterý zákon projde legislativním procesem v takové podobě, v jaké byl předložen. Zpravidla je každá novela obohacená o řadu pozměňovacích návrhů předložených poslanci. To se pravděpodobně stane i v případě „otevření“ zákona o umělém přerušení těhotenství. Současná podoba zákona je postavena velmi liberálně a poskytuje ženám široké reprodukční svobody. Je pravděpodobné, že změny z per poslanců napříč politickým spektrem povedou spíše k novým překážkám v přístupu k potratům a nikoli naopak.
Takovými překážkami mohou být např. zavedení delší povinné „čekací lhůty“ mezi žádostí o potrat a jeho provedením, zúžení výčtu zdravotních důvodů k provedení interrupce či omezení přístupu k potratům pro ženy, které již děti porodily. Takové a podobné návrhy vídáme v zahraničí čím dál častěji - např. na Slovensku či v USA. Skupina senátorů předkládající novelu zákona o umělém přerušení těhotenství se nebezpečí, že by se podobné návrhy “svezly” s jejich návrhem, snaží zabránit proklamací, že pokud by měly být podobné změny s novelou schváleny, raději svůj návrh stáhnou. Potíž však je, že změny ztěžující přístup k potratům mají obvykle dvojí tvář. Můžeme je podávat jako stavění překážek pro ženy, které se rozhodly interrupci podstoupit, ale také jako zvyšování ochrany a informovanosti žen. Tato dvojsečnost znamená, že i návrhy fakticky ztěžující situaci žen snažících se podstoupit interrupci mohou být při nedomyšlení všech důsledků podpořeny lidmi snažícími se práva žen chránit.
Otázka, jak široký by měl být přístup k potratům a morální otázky týkající se interrupcí jsou zcela oddělenou problematikou a tento článek nemá ambici do ní zasahovat. Poukazuje však na to, že pokud je cílem skupiny senátorů rozšířit přístup k interrupcím, je možné, že novelou zákona o umělém přerušení těhotenství dosáhnout přesného opaku.
Zdroje:
Zákon č. 66/1986 Sb. České národní rady o umělém přerušení těhotenství
Vyhláška č. 75/1986 Sb. ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky, kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství
Smlouva o fungování Evropské unie
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči
Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-159/90
Další články
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
