ISP se může dopustit jednáním nekalé soutěže i když jinak není odpovědný za obsah

Nejvyšší soud vydal na konci srpna 2021 přelomové rozhodnutí týkající se odpovědnosti poskytovatele služeb informační společnosti (ISP) za jeho obchodní praktiky a jejich posuzování ve světle právní úpravy nekalé soutěže. Soud uvedl, že subjekty ISP se mohou dopustit nekalé soutěže, pokud zvolí nevhodný obchodní model poskytování svých služeb, a to bez ohledu na to, zda odpovídají či neodpovídají za obsah informací u nich uložených.

Co je to služba informační společnosti a kdo ji poskytuje?

Pojem služba informační společnosti definuje ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Tato služba musí kumulativně splňovat následující podmínky, tedy že je poskytována:

• zpravidla za úplatu;
• na dálku, elektronicky;
• na individuální žádost příjemce služeb.

Může jít například o společnosti, které nabízí připojení koncového uživatele k internetu, provozovatele inzertních portálů, diskusních webů, sociálních sítí ale i webových emailových schránek a dalších. Zejména se tedy jedná o společnosti, které poskytují službu tzv. veřejného datového úložiště. Právní předpisy ohledně ISP se však týkají například i subjektů, které jen na svém webu umožnují diskusi.

Služby poskytované ISP lze rozdělit na tři základní typy:

• mere conduit – prostý přenos (např. poskytovatelé internetu);
• caching – ukládání do vyrovnávací paměti (např. mirrors, krátkodobé kopie dat);
• hosting – shromažďování informací (webhosting, sociální sítě);
• typické jsou i kombinace těchto typů.

Za co obecně ISP odpovídá?

V České republice jsou povinnosti plynoucí z výše uvedené směrnice zakotveny v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (ZIS). ISP v režimu mere conduit a cachingu jsou obecně odpovědní jen za přenos informací a jejich nakládání s nimi dle § 3 a 4 ZIS. V případě hostingu dle § 5 je situace složitější, ISP může nést odpovědnost za informace vložené uživateli, avšak jen tehdy, pokud vzhledem ke své činnosti mohl vědět, že takový obsah je protiprávní či se o takové situaci prokazatelně dozvěděl.

Zákon současně stanoví, že poskytovatel nemá povinnost aktivně kontrolovat vložené informace či vyhledávat protiprávní obsah. Takto vymezená odpovědnost se označuje jako doktrína „safe harbour“. Jestliže však uživatel narazí na takový obsah, může na něj poskytovatele ISP upozornit a ten má následně povinnost se jím zabývat a případně ho odstranit. Pokud se tak nestane, lze takový požadavek vymáhat soudní cestou.

Pozor na porušení pravidel hospodářské soutěže

Nejvyšší soud ale ve svém rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020-409 došel k závěru, že se poskytovatel služeb informační společnosti může dopustit nekalosoutěžního jednání i přes existenci omezení jeho odpovědnosti za nelegální obsah umístěný na jejich stránkách (doktrína safe harbour) podle § 5 odst. 1 a § 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Ta se uplatní jen v případě, pokud provozovaná služba představuje pouze neutrální, čistě technický a automatický prostředek zpracování informací.

Konkrétní způsob provozování těchto služeb však může také objektivně představovat jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Jestliže podmínky provozování služby ukládání informací a zejména její technické nastavení umožňují jejím uživatelům v soutěžně významném rozsahu veřejně zpřístupňovat informace porušující práva třetích osob k jejich duševnímu vlastnictví, může obchodní model provozování této služby naplnit znaky nekalé soutěže, a to bez ohledu na to, zda poskytovatel této služby zároveň odpovídá či neodpovídá za obsah takto uložených informací.

Obchodní model provozování služby ukládání informací lze považovat za rozporný s dobrými mravy soutěže a objektivně způsobilý přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům zásadně tehdy, je-li významnou součástí tohoto obchodního modelu sjednávání a vyplácení odměny (úplaty) uživatelům. Podmínkou také je, aby poskytovatel služby při vyplácení odměny přiměřeným způsobem ověřil, zda tato odměna není placena v souvislosti s porušováním práv duševního vlastnictví uživatelem.

Soutěžiteli, který takto poruší pravidla nekalé soutěže je pak možné uložit povinnost odstranit závadný stav a případně nahradit škodu, nikoli však stanovit mu podmínky, za jakých má vykonávat svou hospodářskou činnost.

Zvolený obchodní model hospodářské činnosti je hlavním znakem, který odlišuje prostou službu ukládání informací od možnosti dopustit se nekalé soutěže na trhu zpřístupňováním předmětů duševního vlastnictví založeného na porušování soukromých práv jiných osob. Samotné provozování služby ukládání informací s využitím elektronického vyhledavače uložených informací nepředstavuje jednání v nekalé soutěži pouze proto, že součástí výsledků vyhledávání může být datový soubor, jehož obsah ohrožuje či porušuje právo duševního vlastnictví. Poskytovatel této služby ale nesmí aktivně ovlivňovat výsledky vyhledávání nad rámec samotného automatického procesu ani s nimi jinak nakládat soutěžně významným způsobem, tím by vstoupil na trh zpřístupňování předmětů duševního vlastnictví.

Pokud podnikáte v oblasti poskytování hostingových služeb, je tedy třeba myslet také na dodržování pravidel hospodářské soutěže. Bylo by vhodné si proto nechat odborníkem na IT a soutěžní právo zkontrolovat, zda poskytováním Vašich služeb nemůže dojít k porušení pravidel hospodářské soutěže a tím tak předcházet možným problémům.

**

**