K výkladu a obsahu pojmů duševní útrapy, psychická bolest a další nemajetkové újmy - část III.

[1] Ústavní soud tímto mířil zvláště na újmy na psychickém zdraví a další okolnosti negativně zasahující duševní sféru člověka, tedy újmy vzniklé zásahem do jeho fyzické či psychické integrity. Dle mého názoru by přesto mělo být jasno v tom, co se skrývá pod pojmy „duševní útrapy“ dle § 2956 občanského zákoníku (dále „o. z.“), „další nemajetkové újmy“ dle § 2958 o. z. a „psychická bolest“. Tyto pojmy jsou často skloňovány v odborné literatuře a judikatuře, není jim však přiřazován jednotný význam.

Předchozí část článku naleznete zde.

Právě další nemajetkové újmy jsou v praxi nejproblematičtější k vymezení. Nelze je z povahy věci lékařsky diagnostikovat ani je taxativně vyjmenovat, mají totiž „vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud (do účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.) odškodňovány nebyly“.[2] Byť jde o kategorii, jejíž obsah bude nadále formovat především judikatura, existují již záchytné body, jichž se lze držet. Další nemajetková újma spočívá v:

• specifických negativních okolnostech, které nejsou přechodnou bolestí ani újmou trvalého charakteru, a to ani ve fyzické ani v psychické formě.[3] Dovozuji, že těmito okolnostmi může být též nutnost ostříhat si kvůli léčbě (jinak dlouhé) vlasy, vousy či knír, pokud na těchto poškozenému záleží a jinak by si je ostříhat nenechal;[4] sekundární viktimizace poškozené, způsobená nutností podrobit se opakovaně příslušným úkonům trestního řízení vedeného pro trestný čin znásilnění. [5]Dále intenzivní pocity úzkosti a strachu, pociťované po probuzení z několikaměsíčního kómatu, provázející neschopnost vzpomenout si na své blízké, neschopnost komunikace základních potřeb a celkové zmatení z toho, co se stalo;[6]
• specifických negativních okolnostech, které se vymykají obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru;[7] odloučení malého dítěte od rodiny z důvodu hospitalizace, není-li vůbec možnost návštěv v nemocnici;[8]
• trpění dočasných negativních okolností, např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení (jdoucí nad míru procentního zvýšení bolestného pomocí Metodiky NS), potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem;[9]
• nemožnosti zúčastnit se významných plánovaných aktivit, např. pracovní či studijní stáže, oslavy vánočních svátků s blízkými,[10] sportovního utkání či soutěže, na kterou se poškozený připravoval, či jiné pro poškozeného významné plánované aktivity. Dovozuji, že sem spadá i nemožnost účastnit se svatby, pohřbu, či oslavy významného jubilea osoby blízké, vlastních takových jubileí, které jsou pro poškozeného jinak běžně spojeny s příjemným nevšedním zážitkem; jakož i nemožnost odjet na naplánovanou rodinnou dovolenou,[11] nemožnost zúčastnit se voleb např. do Poslanecké sněmovny, zajímá-li se poškozený intenzivně o celostátní politiku;
• okolnostech, které dále prohlubují již dříve existující psychické problémy poškozeného. Těmito dle názoru autorky mohou být negativní psychické pocity poté, co se poškozený stal obětí trestného činu, např. v případě loupeže pocit částečné ztráty důstojnosti, vážnosti, pocit ponížení a ztráty osobní bezpečnosti, strach z cizích lidí, podezřívavost ústící ve snížení kvality interpersonálních vztahů.[12] Pokud však představuje zásah do důstojnosti či jiné složky práva na ochranu osobnosti základ pro samostatný nárok dle § 2956 ve spojení s § 81 odst. 2 a § 82 o. z., nepředstavuje tento zásah další nemajetkovou újmu.