Viník nehody? I cyklista nebo chodec může získat milionové odškodnění
Mnoho chodců a cyklistů po dopravní nehodě rezignuje na odškodnění ve chvíli, kdy policie nebo pojišťovna označí za viníka právě je.
Takový závěr ale automaticky neznamená ztrátu nároku na náhradu újmy. Ústavní soud připomněl, že soudy musí posuzovat také riziko, které představuje samotný provoz motorového vozidla. I člověk, který nehodu spoluzavinil nebo ji dokonce zavinil, tak může získat bolestné, náhradu za trvalé následky nebo v případě úmrtí odškodnění pro pozůstalé.
Viník nehody nemusí přijít o odškodnění
Po dopravních nehodách chodci a cyklisti často slyší, že jako viníci nehody nemají na nic nárok. Právní praxe ale ukazuje, že situace bývá podstatně složitější.
Nedávný nález Ústavního soudu[1] připomněl, že při dopravních nehodách nestačí hodnotit pouze chování jednotlivých účastníků. Soudy mají přihlížet také ke zvýšenému riziku, které vytváří samotný provoz motorových vozidel. Automobily, autobusy nebo tramvaje svou hmotností, rychlostí i brzdnou dráhou představují objektivně vyšší nebezpečí pro své okolí.
V nálezu Ústavní soud řešil případ, kdy chodec nedal blížící se tramvaji přednost, a to i když zvonila a mírně brzdila. I když znalec z oboru dopravy uvedl, že střetu s chodcem bylo možné předejít, pokud by řidič tramvaje začal brzdit, jakmile chodec vstoupil na přechod, soud prvního stupně i odvolací soud se vyslovily, že si za nehodu může výlučně chodec, a proto mu nepřiznaly žádné odškodnění. Nejvyšší soud na této úvaze neshledal nic nepřiměřené a dovolání poškozeného odmítl. Až Ústavní soud se chodce zastal a uvedl, že na odškodnění nemají chodci nárok jenom ve výjimečných situacích, a věc vrátil k dalšímu řízení nižším soudům.
„To, že policie označí chodce nebo cyklistu za viníka nehody, ještě automaticky neznamená, že nemá právo na odškodnění. U závažných úrazů musí soudy hodnotit všechny okolnosti případu, včetně rizika provozu motorového vozidla. Právě to může vést alespoň k částečnému odškodnění i tehdy, když by jej poškozený vůbec nečekal,“ vysvětluje Filip Glézl, advokát z advokátní kanceláře Spring Walk, který se na odškodnění po úrazech specializuje.
Rozhodují konkrétní okolnosti nehody
Každý případ je individuální. Typickým příkladem může být střet cyklisty s automobilem, při kterém cyklista utrpí amputaci dolní končetiny. Přestože bude označen za viníka nehody, nemusí to znamenat, že přijde o celé odškodnění.
„Pokud by při plné odpovědnosti řidiče činilo odškodnění například tři miliony korun, může se podle konkrétních okolností otevřít prostor alespoň pro částečné plnění v řádu statisíců až milionů korun. Výsledek vždy závisí na důkazech, zdravotní dokumentaci, znaleckých posudcích i správné právní argumentaci,“ říká Filip Glézl.
Stejný princip se může uplatnit také u tragických dopravních nehod. Ani skutečnost, že řidič nebyl trestně odsouzen, ještě neznamená, že pozůstalí nemají nárok na odškodnění. Trestní odpovědnost a občanskoprávní nárok na náhradu újmy se totiž posuzují samostatně.
Poškození často zapomínají na další nároky
Vedle bolestného mohou poškození uplatnit i náhradu za trvalé následky, ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti i po jejím skončení, náklady na léčení, cestovné do zdravotnických zařízení, ošetřovné nebo náhradu za zničené osobní věci. V případě úmrtí nebo mimořádně těžkého zranění mají nárok na odškodnění také blízcí rodinní příslušníci formou náhrady duševních útrap. Nárok na náhradu za trvalé následky vzniká až po ustálení zdravotního stavu a zohledňuje dopady zranění na pracovní, rodinný, společenský i sportovní život.
Rozhodují důkazy i správný výpočet odškodnění
Výši odškodnění ovlivňuje nejen průběh nehody, ale také správné právní posouzení a kvalitní lékařská dokumentace. V praxi se stále objevují případy, kdy je bolestné vypočteno podle nesprávných předpisů nebo nejsou započítány všechny diagnózy či následné operace. Poškození tak mohou přijít i o desítky nebo stovky tisíc korun.
„Lidé by si měli uchovávat kompletní zdravotnickou dokumentaci, operační protokoly, účtenky za léčení i fotografie zranění nebo poškozených věcí. I u méně závažných úrazů doporučujeme nechat výši odškodnění prověřit znalcem. Setkáváme se s případy, kdy revize původního výpočtu zvýšila nárok i na dvojnásobek původně přiznané částky,“ uzavírá Filip Glézl, advokát z advokátní kanceláře Spring Walk.
[1] Nález Ústavního soudu ze dne 26. 03. 2026, sp. zn. III. ÚS 1948/25-1
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




