Vznikají však i jiná práva a povinnosti: dle § 1974 OZ dlužník po dobu prodlení nese nebezpečí škody na věci, prodlení ovlivňuje i právo z vadného plnění, souvisí s náhradou případné škody a v neposlední řadě s úrokem z prodlení či při ujednání stran se smluvní pokutou.
| Úrok z prodlení § 1970 OZ |
Smluvní pokuta § 2048 OZ |
| § 1970 věta první OZ: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.“ | § 2048 věta první OZ: „Ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.“ |
| Úrok z prodlení je nástrojem zákonným (i když může být modifikován smluvně) | Smluvní pokuta je nástrojem smluvním |
| Váže se pouze k peněžitému dluhu, a také samotný úrok z prodlení může mít pouze peněžitou formu | Může se vázat k peněžitému i nepeněžitému dluhu a mít formu nejen peněžitou |
|
Dle § 513 OZ se jedná o příslušenství pohledávky
|
Jedná se o samostatnou pohledávku
|
| Vztah k náhradě škody: kooperační (lze ujednat odlišně) | Vztah k náhradě škody: vylučovací (lze ujednat odlišně)[2] |
| Vztah ke smluvní pokutě: tyto instituty se nevylučují | Vztah k úroku z prodlení: tyto instituty se nevylučují |
| Nepřiměřeně vysoký úrok z prodlení – soud zde nemá výslovně stanovené moderační právo. Buď se uplatní zákonná výše, nebo soud přistoupí (na návrh) k moderaci prostřednictvím § 577 OZ | Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta – v zásadě moderace soudu na návrh dlužníka |
| Nepřiměřeně nízký úrok z prodlení – věřitel se může dovolávat neúčinnosti (§ 1972 OZ), výsledkem je zákonná úprava (ev. moderační právo soudu) | Nepřiměřeně nízká smluvní pokuta – může být v rozporu s kogentním ustanovením § 2898 OZ[3], výsledkem je pak zdánlivost takového ujednání |
Zákonný úrok z prodlení
Podmínky (§ 1970 OZ): „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.“
- Dlužník je v prodlení (viz § 1968 OZ)
- V prodlení je s peněžitou povinností, která plyne ze závazkového vztahu (nikoliv tedy např. z náhrady nákladů občanskoprávního řízení)[5]
- Věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti
- Dlužník za své prodlení nese odpovědnost: dlužník není za své prodlení odpovědný minimálně v tom případě, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele, jak hovoří § 1968 OZ.[6]
Výše (§ 1970 OZ ve spojitosti s nařízením vlády č. 351/2013): repo sazba pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (od 2. 11. 2012 stále 0,05 %) + 8 procentních bodů = 8,05 %.
V souvislosti s náhradou škody: je irelevantní, zda věřiteli prodlením vznikla škoda či nikoli. Pokud však vznikne, kryje se primárně z úroku z prodlení (§ 1970 OZ). To neomezuje věřitele vymáhat náhradu škody, co do částky vyšší. Smluvní strany si ale mohou kumulativní uplatňování náhrady škody a úroku z prodlení upravit odchylně. Jejich autonomie vůle však nesmí překročit jiná kogentní ustanovení (např. dobré mravy).
V souvislosti s úročením smluvních úroků úroky z prodlení (anatocismus): mimo speciální případ v § 1932 odst. 2 OZ, nenastává úročení úroků úrokem z prodlení ex lege. Není však vyloučeno, aby si tak smluvní strany ujednaly. V tomto směru je tedy překonaná stávající judikatura Nejvyššího soudu[7], neboť občanský zákoník již tuto problematiku výslovně upravuje v § 1806 OZ.
V souvislosti se smluvní pokutou: byť si mohou být instituty smluvní pokuty a úroku z prodlení v některých případech velmi podobné, je třeba je odlišovat. Neboť zatímco úrok z prodlení je zákonná peněžitá sankce při prodlení dlužníka, smluvní pokuta je prostředkem utvrzení dluhu pro případ porušení smluvené povinnosti (takovou povinností nemusí být jen prodlení). Z funkční odlišnosti plyne, že nic nebrání kumulaci těchto dvou nástrojů, byť může být dlužník sankciován dvakrát za porušení téže povinnosti. I zde je však třeba brát v potaz požadavek přiměřenosti tak, aby výsledná výše nebyla v rozporu s dobrými mravy.[8]
Smluvní úrok z prodlení
Výše: úrokovou míru si smluvní strany mohou sjednat odchylně, než jak uvádí zákonná úprava.
Tím však narážíme na problematiku přiměřenosti. Pokud jsou úroky z prodlení zcela vyloučeny či sjednány velmi nízké, může věřiteli vzniknout právo dovolávat se neúčinnosti tohoto ujednání (§ 1972 OZ). Častějším případem však budou velmi vysoké úroky z prodlení, které zákon výslovně neřeší. Nejzákladnějším kritériem přiměřenosti jsou dobré mravy. Dále je třeba přihlédnout k individuálním okolnostem, chování smluvních stran, jejich postavení (podnikatel - podnikatel, podnikatel - spotřebitel …), výši jistoty a úroky z prodlení, doby prodlení, důvod nesplnění zajištěného závazku, proporcionalitě sankcí smluvních stran ve smlouvě či k ustanovením o adhezních smlouvách.
Nejsou stanoveny, a ani nelze stanovit, pevné hranice. Vždy se musí přihlédnout k individuálním okolnostem případů a maximálně podpůrně zvážit odkaz na skutkově obdobný případ. K tomu nám poslouží četná judikatura. Teorie se snaží najít v judikatuře Nejvyššího soudu „hranici“ u úroku 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení[9] (za přiměřenou lze ale někdy pokládat i úrok z prodlení 1 % denně z dlužné částky). Zatímco Nejvyšší soud zdůrazňuje konkrétní okolnosti každého případu a odmítá vyslovení určité pevné hranice, Ústavní soud se snaží mantinely alespoň nastínit, když výši 0,5 % úroku z prodlení denně z dlužné částky paušalizuje jako zásadně nepřiměřenou.[10]
Pokud soud shledá úrokovou sazbu zjevně nepřiměřenou, nemění to v zásadě nic na platnosti zbytku ustanovení (§ 576 OZ). Otázka už není zcela jasná, co se týče samotného ustanovení o úroku z prodlení a jeho nové výše. Myslím, že proporcionálnější je takové řešení, kdy soud sám po zvážení všech okolností případu stanoví výši, která se jeví býti přiměřená, než aby platila nízká zákonná sazba. Takové řešení by splňovalo požadavek ekvity a zároveň bralo ohled na autonomii vůle smluvních stran. Zákonný podklad k tomuto postupu nalezneme v § 577 OZ. Ovšem, aby soud přistoupil k moderaci na základě § 577 OZ, musí daná osoba neplatnost namítnout, a to navíc v obecné promlčecí lhůtě. Pokud tedy takový návrh, který se zakládá na relativní či absolutní neplatnosti daného ustanovení, nebude vznesen, soud na základě § 577 OZ k změně právního jednání nemůže přistoupit. To nevylučuje možné deklaratorní rozhodnutí o absolutní neplatnosti.[11]
Zákonnou úpravu úroku z prodlení můžeme modifikovat i v dalších směrech. Příkladem mohou být již zmiňované úroky z úroků, splatnost či změna základu, ze kterého se počítá výše úroku z prodlení.
[2] Pravidlo je i nadále dispozitivní, viz NS 25 Cdo 1369/2000
[3] Obdobně: NOVÁČEK, Roman. Přiměřenost smluvní pokuty a moderační právo soudu. Právní rozhledy. 3/2002, s. 116.
Bejček, J. Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 109.
[4] Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář.
[6] Viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář., s. 1057-1059.
[7] Např. v rozhodnutích 35 Odo 101/2002 či 35 Odo 101/2002
[10] ÚS I. ÚS 728/10
[11] Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2067.
Diskuze k článku ()