„Kdo není s námi, není náš“: Kontroverzní reklama stomatologické praxe a její právní důsledky

Reklama na webových stránkách zdravotnického zařízení (dále jen ZZ) jednoho zdravotnického zařízení se stala předmětem ostré právní debaty, která skončila až u Nejvyššího správního soudu (NSS) nedávném rozsudku č. j. 5 As 294/2023-41 ze dne 7. 3. 2025. Případ, který se týkal údajného porušení stavovských předpisů České stomatologické komory (dále jen „Komora“), otevřel otázky o hranicích reklamy, etiky a svobody projevu ve zdravotnictví. Jaký text vyvolal takovou bouři a co přesně bylo předmětem sporu?

Text, který vše odstartoval

Na webových stránkách ZZ se objevil text, který měl podle Komory porušovat pravidla reklamy a etiky. Pod sekcí „Naše filozofie“ byly uvedeny dvě podkategorie: „Pro koho jsme“ a „Pro koho nejsme“. Zatímco první část zdůrazňovala hodnoty spolupráce, odpovědnosti a dlouhodobé péče, druhá část obsahovala kontroverzní politická a hodnotová stanoviska. Text zněl následovně:

„Pro koho nejsme:

Pro příznivce všech totalitních směrů, ruského, čínského, muslimského.
Pro vyznavače dezinformací, manipulace, lží, zastrašování a nesvobody.
Pro mladou západní progresivní levici, která blazeovaná dlouhodobým žitím ve svobodě, nadbytku a pokroku (které jim nekonečně tvrdou prací vybojovali jejich rodiče a prarodiče), nyní objevuje a prosazuje nepoznané a nezažité totalitní ideály a cenzuru a ostrakizaci lidí s jiným názorem vedoucí k destrukci individuálních svobod a svobody slova.
Pro příznivce rasismu. Protože jen a pouze ‚All lives matter‘.“

Tento text byl podle Komory nejen neetický, ale také klamavý a v rozporu s právem pacienta na svobodný výběr poskytovatele zdravotních služeb. Podle § 17 stavovského řádu účinného do 31. 12. 2020 má zubní lékař právo informovat veřejnost o své praxi, avšak pouze za předpokladu, že informace jsou přesné, nejsou klamavé, respektují povinnost mlčenlivosti a nepoškozují vážnost lékařského stavu.

Co bylo vytýkáno?

Podle Komory text na webu ZZ porušoval § 17 a § 18 stavovského řádu. Reklama, jak ji definuje § 18, zahrnuje jakoukoli prezentaci zubního lékaře směřující k pacientům, včetně vyjádření světonázoru. Komora argumentovala, že ZZ tímto sdělením klamala pacienty, protože poskytovatel zdravotních služeb má podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, právo odmítnout pacienta pouze z taxativně vymezených důvodů (§ 48 odst. 1). Text na webu však naznačoval, že ZZ si vybírá pacienty na základě jejich politických a hodnotových postojů, což je v rozporu s právem pacienta na svobodný výběr poskytovatele (§ 28 odst. 3 písm. b) zákona o zdravotních službách).

Disciplinární řízení a rozhodnutí městského soudu

Komora zahájila disciplinární řízení proti odborné zástupkyni ZZ, která měla podle § 10 odst. 5 stavovského řádu zajistit, aby obsah webových stránek odpovídal stavovským předpisům. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že zveřejnění textu bylo jednorázovým deliktem, který byl dokonán okamžikem, kdy byl text zveřejněn. Doba, po kterou byl text přístupný veřejnosti, byla podle soudu pouze trvajícím následkem tohoto jednání.

Soud také odmítl argument stěžovatelky, že text nebyl reklamou, ale vyjádřením profesního přesvědčení. Podle soudu šlo o reklamu, protože text prezentoval ZZ za účelem podpory podnikatelské činnosti. Soud rovněž zdůraznil, že sdělení bylo klamavé a snižovalo stavovskou čest zubního lékaře.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Stěžovatelka podala kasační stížnost k NSS, který se s názorem městského soudu neztotožnil. NSS dospěl k závěru, že jednání stěžovatelky bylo trvajícím deliktem, protože spočívalo v dlouhodobém nezajištění dodržování stavovských předpisů. Podle NSS je u některých způsobů porušení stavovských předpisů, zejména v oblasti publicity a reklamy, trvání protiprávního stavu nezbytným znakem skutkové podstaty.

NSS zdůraznil, že k naplnění znaku publicity dochází teprve tehdy, když se s obsahem může seznámit větší počet osob. To předpokládá, že obsah je zpřístupněn po určitou dobu. V projednávané věci byl text na webu ZZ zveřejněn nejméně do 4. 8. 2021, kdy byl vytvořen snímek obrazovky zařazený do správního spisu. NSS proto rozhodl, že na případ měly být aplikovány stavovské předpisy účinné od 1. 1. 2021, nikoli předpisy účinné do 31. 12. 2020.

Rozhodnutí NSS v této věci přináší důležité poznatky pro aplikaci disciplinárního práva a interpretaci skutkových podstat disciplinárních deliktů. Zdůrazňuje význam podrobné analýzy stavovských předpisů a jejich aplikace na konkrétní skutkové okolnosti. Případ ZZ ukazuje, že otázka, zda je určitý delikt jednorázový, nebo trvající, může mít zásadní dopad na posouzení časové působnosti právních předpisů a na samotný výsledek disciplinárního řízení.

Pro poskytovatele zdravotních služeb je tento případ varováním, že jejich veřejná prezentace musí být nejen přesná a pravdivá, ale také etická a v souladu s právními normami. Svoboda projevu má své hranice, zejména pokud jde o citlivou oblast zdravotnictví, kde je důvěra mezi lékařem a pacientem klíčová.