Přinese nový zbrojní zákon více bezpečnosti?
Od 1. 1. 2026 nahradil zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu (dále jen „nový zbrojní zákon“) dosavadní zákon č. 119/2002 Sb. Nejde jen o technickou novelizaci, ale o celkovou rekodifikaci civilního zbrojního práva.
Digitalizace a Centrální registr zbraní (CRZ)
Nejviditelnější změnou je konec fyzických zbrojních průkazů a licencí, které nahradí elektronické oprávnění evidované v Centrálním registru zbraní (tzv. CRZ). Výjimkou je pouze Evropský zbrojní pas, který si ponechá fyzickou podobu. Bezpečnostní přínos této změny spočívá zejména v aktuálnosti a verifikovatelnosti údajů o zbrojních oprávněních. Fyzický doklad totiž mohl působit důvěryhodně i pokud mezitím došlo k pozastavení nebo zániku oprávnění. Elektronická evidence však umožňuje okamžité ověření platného právního stavu. Současně s tím však vzniká nové riziko: celý systém bude stát na elektronické dostupnosti, kybernetické bezpečnosti a správnosti dat obsažených v CRZ.
Nová struktura zbrojních oprávnění
Další důležitou změnou, kterou nový zbrojní zákon přinesl, je celkové zjednodušení struktury zbrojních oprávnění a zjednodušení jejich dosavadního členění. Pojem „zbrojní průkaz“ byl nahrazen pojmem „zbrojní oprávnění, přičemž namísto pěti skupin zbrojních průkazů od nového roku existují už jen dvě úrovně zbrojního oprávnění: obecné a rozšířené zbrojní oprávnění. V praxi to znamená, že dosavadní držitelé zbrojního průkazu skupiny A, B a C byli v novém CRZ automaticky převedeni na držitele obecného zbrojního oprávnění, zatímco držitelé skupin D a E přešli pod rozšířené zbrojní oprávnění.
Novela zákona zjednodušuje i systém zbrojních licencí, kdy namísto dosavadních deseti skupin zůstávají pouze tři. Skupina ZL1 je určena pro podnikatele v oblasti zbraní a střeliva, ZL2 pro ostatní podnikatele a právnické osoby, které se zbraněmi či střelivem nakládají v rámci své činnosti (např. střelecké spolky, bezpečnostní služby nebo muzea), a ZL3 slouží pro jednorázové činnosti, pro něž by jinak byla nutná licence ZL1 nebo ZL2.
Z pohledu držitelů oprávnění přináší změna zpřehlednění celé agendy a z hlediska státu její jednodušší správu. Citelná je rovněž změna postupu při získávání nových zbrojních oprávnění. Nově žadatel nejprve podává žádost o zbrojní oprávnění a dokládá svou zdravotní způsobilost. Policie následně prověřuje splnění všech zákonných podmínek (např. svéprávnost, bezúhonnost či zdravotní způsobilost žadatele). Teprve poté je žadatel připuštěn ke zkoušce odborné způsobilosti. Tím se celý proces obrací, což je logičtější ve srovnání s předchozí úpravou. Stát totiž nejprve posuzuje, zda žadatel vůbec může být potenciálním držitelem zbrojního oprávnění a až poté prověřuje jeho odborné znalosti a praktické dovednosti.
Zkrácení zdravotní způsobilosti
Další z důležitých novinek nového zbrojního zákona je zkrácení platnosti zdravotní způsobilosti z deseti na pět let (tedy na polovinu). Lékařský posudek osvědčující zdravotní způsobilost držitele tak bude muset být předkládán nejen při nové žádosti o zbrojní oprávnění, ale poté znovu v pravidelném pětiletém intervalu. Bezpečnostní rozměr této změny je zřejmý. Zdravotní způsobilost držitele zbrojního oprávnění totiž rozhodně není statická vlastnost. Může se vcelku rychle změnit věkem, zdravotními obtížemi (fyzickými i psychickými) nebo dalšími okolnostmi. Nová právní úprava tak posouvá těžiště od dlouhodobého osvědčení zdravotní způsobilosti k její průběžné kontrole, což je bezesporu krok správným směrem.
Hlavní a vedlejší držitel zbraně
Úplnou novinkou je zavedení institutu hlavního a vedlejšího držitele zbraně, jenž umožňuje, aby byla ke konkrétní zbrani evidována více než jedna oprávněná osoba. Hlavním držitelem je osoba, na kterou byla zbraň zaregistrována v CRZ. Ta pak může požádat o zápis další osoby jako vedlejšího držitele (např. partnera či potomka), pokud je tato další osoba oprávněna s předmětnou zbraní legálně disponovat. Vedlejší držitel musí splňovat stejné podmínky jako hlavní držitel – především tedy musí mít platné odpovídající zbrojní oprávnění.
Tato změna míří na praktické situace, které předchozí právní úprava neuměla vhodným způsobem řešit. V rodinách, sportovních klubech nebo mezi střelci mnohdy docházelo k tomu, že jedna zbraň byla používána více oprávněnými osobami. Z právního hlediska však bylo takovéto přenechání zbraně značně problematické. Nový režim sdílení legalizuje za jasně stanovených evidenčních podmínek, což je pro bezpečnost lepší, nežli riziková „šedá zóna“.
Nová kategorizace zbraní
Nový zákon také opustil dosavadní označení kategorií A až D a zavedl nové členění na (i) zbraně podléhající registraci (tj. nově kategorie R1 až R4 - odpovídající dosavadním kategoriím A, A1, B a C), dále na (ii) zbraně podléhající ohlášení (tj. nově kategorie PO - odpovídající dosavadní kategorii C1) a na (iii) zbraně nepodléhající ohlášení (tj. nově kategorie NO - odpovídající dosavadní kategorii D).
Zbraňová amnestie
Součástí nové právní úpravy je také zbraňová amnestie, která probíhá do 30.6.2026 a umožňuje beztrestně odevzdat nebo dodatečně legalizovat nelegálně držené zbraně, jejich hlavní části nebo střelivo. Odevzdaná zbraň nejprve projde odborným zkoumáním, za účelem vyloučení jakékoliv souvislosti s krádeží či trestnou činností. Pokud bude toto riziko vyloučeno, bude možné požádat o její zaevidování do CRZ. Amnestie sama o sobě není systémovou reformou, ale může mít okamžitý praktický efekt. Každá nelegální zbraň, která se dostane do evidence, totiž podstatně snižuje riziko nekontrolovaného nebo neoprávněného nakládání s ní.
Závěr
Nový zbrojní zákon bezpečnost pravděpodobně posílí, nikoli však tím, že by legální držení zbraní zásadně potlačoval. Jeho hlavní přínosy spočívají v kvalitnější evidenci licencí a zbrojních oprávnění, průběžném prověřování zdravotní způsobilosti držitelů oprávnění a v neposlední řadě v přehlednější kategorizaci zbraní. Nový zákon proto nepřináší bezpečnost automaticky. Přináší však nástroje, které mohou být při správném použití účinnější nežli předchozí „papírový“ a méně propojený systém.

Další články
Když úředník podepsal rozhodnutí vytvořené umělou inteligencí
Digitalizace veřejné správy již dávno neznamená pouze elektronické formuláře, datové schránky nebo vedení spisu v elektronické podobě. Do veřejné správy postupně vstupuje další vrstva — systémy umělé inteligence, které nebudou jen pasivně ukládat informace, ale budou je třídit, shrnovat, vyhodnocovat, navrhovat další postup a v některých případech připravovat i samotné texty rozhodnutí. Tradiční otázka veřejné správy obyčejně zněla: „Kdo rozhodl?“ V době umělé inteligence se k ní přidává nová otázka: „Kdo rozhodnutí skutečně vytvořil?“
EUDAMED: Jednotná databáze mění pravidla hry na trhu zdravotnických prostředků
Evropská databáze zdravotnických prostředků EUDAMED je jednou z nejvýznamnějších novinek, které přináší nařízení o zdravotnických prostředcích (MDR) a nařízení o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (IVDR).
Digitální auditní stopa jako „svědek“ činnosti správního orgánu
Digitalizace veřejné správy postupně mění nejen způsob vedení řízení, ale i samotnou povahu dokazování. Tam, kde dříve hrály hlavní roli listiny, doručenky, úřední záznamy nebo svědecké výpovědi, dnes stále častěji vstupují do hry logy, metadata, časová razítka, změnové historie a workflow záznamy informačních systémů.
Umělá inteligence ve veřejných zakázkách
Masivní využívání AI ve veřejné správě vytváří technologickou i právní džungli. Tradiční postupy selhávají a úřady čelí riziku ztráty kontroly nad svými daty. Článek představuje strategii 5 pilířů pro bezpečné zavádění AI, ukazuje využití nových smluvních doložek MCC-AI a vysvětluje, proč je princip lidského dohledu (HITL) zcela klíčový.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.



