Bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání pozemku vydaného v restituci

Komentář k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2015, č.j. 28 Co 29/2015-81

Problém, který řeší odvolací soud v komentovaném případě, má až ústavněprávní rozměr. Dne 1. 7. 2014 totiž vydal Ústavní soud nález sp. zn. I. ÚS 581/14, v němž dospěl k závěru, který vyvolal následně v obecné justici nebývalou reakci.

Šlo o to, že restituent, jemuž byl vydán pozemek podle zákona o půdě, domáhal se proti obci vydání bezdůvodného obohacení, neboť jej obec užívá, přestože jej užívá pro „veřejné účely“. Ústavní soud dospěl k závěru, že, zjednodušeně řečeno, vlastník pozemku, který je „veřejným prostranstvím“, musí takové užívání své věci strpět, aniž by za to měl dostat finanční náhradu (došlo podle něj ke vzniku tzv. holého vlastnictví).

Tím se Ústavní soud poněkud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž, není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství zahrnující pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně.

V poslední době (viz i komentované rozhodnutí) se však soudní praxe od závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 581/14, odklání. Rozpor mezi ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a citovaným nálezem je nyní vyřešen například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2830/2015, ve prospěch závěru, že v uvedeném případě přísluší vlastníku pozemku náhrada ze strany obce, a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení. Též Ústavní soud se od opačného názoru vyjádřeného v odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 581/14 již odklání.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde