Náhrada nákladů řízení při částečném úspěchu, závisí-li výše nároku na úvaze soudu

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č.j. 3 Cmo 324/2014-78

Dospěje-li soud ve sporném řízení k meritornímu konečnému rozhodnutí (nejčastěji ve formě rozsudku), je jeho povinností rozhodnout též o nákladech řízení (§ 151 o. s. ř.). V těchto případech platí při nákladovém rozhodování stěžejní pravidlo „vítěz bere vše“ (a naopak – poražený vše platí), podle kterého má úspěšný žalobce v případě plného úspěchu ve věci právo též na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1) proti neúspěšné straně sporu. V případě úspěchu jen částečného má úspěšný účastník právo na náhradu části vzniklých nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), přičemž platí další důležité pravidlo – náhrady nákladů v poměru podle odečtu neúspěchu od úspěchu (je-li tedy žalobce s žalobou o 100 000 Kč úspěšný jen ohledně částky 60 000 Kč, neznamená to, že má právo na náhradu 60% nákladů, ale jen 20%: 60 000 – 40 000 = 20 000, což je 20% z celku).

Z tohoto pravidla však zákon stanoví výjimky – a jednou z nich je hned následující ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že i v případech, kdy měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Je-li předmětem řízení požadavek žalobce na přiměřené zadostiučinění za zásah do práv k ochranné známce podle § 5 zák. č. 221/2006 Sb. nebo i za nekalosoutěžní jednání (§ 2951 obč. zák.), pak jeho výše závisí na „volné“ úvaze soudu. Proto je v těchto případech namístě přiznat žalobci náhradu všech nákladů podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., třebaže žalobci nebylo přisouzeno zadostiučinění v plné (požadované) výši.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde